O konkurenceschopnosti německé ekonomiky a o tom, jak si vede ta česká, se mluvilo v polovině října na fakultě sociálních studií. Na tradiční akci Mezinárodního politologického ústavu s názvem Česko-německý den dorazili odborníci z různých ekonomických sfér. Objevil se mezi nimi bývalý ministr financí Pavel Mertlík nebo Miroslav Zámečník z Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Zámečník se hned v úvodu snažil obrátit tendence Čechů dívat se na německý styl hospodaření jako na bezproblémový. „Málokdo ví, že německá ekonomika se v době finanční krize v roce 2009 propadla víc než česká,“ ukazoval Zámečník na datech z Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie.
Česko má proti západním sousedům také nižší Giniho koeficient, který ukazuje, že jsou v tuzemsku daleko menší sociální rozdíly. A zatímco tam činí míra chudoby obyvatel 15,3 procenta, v České republice je to 10,7 procenta. „Žijeme v jednom z nejsociálnějších států na této planetě. Například míra sociální nerovnosti nevzrostla ani po světové finanční krizi,“ doplnil Zámečník.
Přesto stále platí, že v daleko více oblastech je Německo pro Čechy vzorem. Závislost tuzemské ekonomiky se nezmenšuje a do budoucna se ani nezdá, že by to mělo nastat. Arthur Braun z Německo-české průmyslové a obchodní komory (DTIHK) mluvil o tom, proč je Česko pro svého západního souseda jako obchodní partner zajímavé i o tom, co vzájemné obchodování ztěžuje.
Geografická blízkost Česka, menší mzdové náklady, stabilní bankovní sektor, nízká míra zadlužení, kvalitní lokální dodavatelé. To všechno sousedé oceňují a je to také důvod, proč má Česká republika ve vztahu k Německu kladnou obchodní bilanci.
Co naopak vadí, to je korupce a netransparentnost, právní nejistota a složitý daňový systém. „Například Slováci udělali výborný marketingový tah, když uzákonili rovnou daň,“ zdůraznil Braun a zastavil se i u tématu, ve kterém se Češi tradičně cítí být silnými. „Pořád vám chybí odborné pracovní síly, hlavně technici. Slavné české šikovné ručičky za pár let zkrátka nebudou.“
Libor Žídek z Ekonomicko-správní fakulty se snažil negativní pohled na českou hospodářskou politiku mírnit. Upozornil na zlepšování republiky v řadě ekonomických ukazatelů a také na to, že častým propíráním negativ se jen umocňuje špatná nálada obyvatel, kteří tak nechtějí utrácet a táhnou ekonomiku dolů.
Přesto se však debata točila spíš opačným směrem. „Stát se nám před očima rozpadá, kvalita veřejných institucí se strašně zhoršuje,“ myslí si bývalý ministr financí Pavel Mertlík, jenž nyní působí v Bankovním institutu.
Nejen podle něj spočívá problém například v tom, že se nedaří prosazovat nové zákony a opatření, které spadají do kompetence několika ministerstev, jež se nedokážou zkoordinovat. Své dělá rovněž dlouhodobá neschopnost vládnoucích stran a opozice najít společnou řeč a také nízká životnost jednotlivých vlád, které mají jen malou šanci pracovat koncepčně.
