Virtuální pacient může i zemřít

Pultík, který je překrytý černou gumou, a z něj vykukují dva úchyty chirurgických nástrojů připomínající nůžky. Ve výši očí je obrazovka a na ní pohled do nitra člověka. Operace může začít. A že chybí pacient? Zatím není živého člověka třeba. Tohle je jen trénink pro chirurgy.

Studenti vyšších ročníků lékařské fakulty mají nově k dispozici unikátní simulační centrum virtuální chirurgie, kde se budou učit základní dovednosti. Mladí chirurgové je budou využívat také ke zdokonalení v oblasti laparoskopických operací.

Nasazování simulátorů ve výuce je stále častější a díky jejich používání roste chirurgická zručnost a obratnost lékařů. Zvyšuje se i bezpečnost pacienta. „Než medik přijde ke skutečnému pacientovi, vyzkouší si celou řadu zákroků na fantomovi, tedy figuríně, nebo na simulátoru. Na živém člověku pak neprovádí zákrok poprvé,“ zdůraznil jednu z hlavních výhod simulačních zařízení Ivan Čapov, proděkan pro doktorské studium lékařské fakulty a přednosta I. chirurgické kliniky.

Virtuální realita nových simulátorů se od skutečnosti už moc neliší. „Na rozdíl od starších modelů mají zabudovaný haptický systém neboli zpětnou vazbu. Medik tak cítí dotyk tkání nebo odpor, když za ně například tahá. Moderní software pak umí přidat i různé komplikace zákroků, jako je krvácení. A nesprávný postup může vést i ke smrti,“ popsal novinku vedoucí centra Tomáš Paseka.

„Chirurgický laparoskopický trénink bude formou kurzů. Základní se zaměří na koordinaci činnosti rukou operatéra, vedení kamery a dalších věcí. Specializovaný kurz pro pokročilé už umožní vyzkoušet si jednotlivé operace například žlučníku, kýly či slepého střeva,“ doplnil Čapov.

Dříve se chirurgové učili na zvířecích modelech. Dnes je to z etického hlediska už velmi obtížné. Pro nácvik laparoskopických operací se podle Paseky používali například boxové simulátory.

„Můžeme si je zjednodušeně představit jako krabici od bot, do které si posvítíte baterkou a budete v ní vykonávat nějaké jednodušší činnosti. Například sešívání dvou houbiček na nádobí k sobě,“ popsal Paseka, jak se dříve mohli začínající chirurgové zlepšovat v laparoskopii.

Momentálně si simulátory zkoušejí mladí chirurgové a také studenti šestého ročníku. K dispozici mají klasické trenažéry a dvě moderní simulační jednotky virtuální reality. Zřízení simulačního centra přišlo Lékařskou fakultu MU na sedm a půl milionu korun.

Chirurgové nejsou na lékařské fakultě jediní, kteří využívají pro nácvik simulační zařízení. Hodně jich je k dispozici na katedře ošetřovatelství, kde mají budoucí zdravotní sestry nemocniční lůžko s gumovým pacientem a různými monitory.

Dobře vybavené jsou také učebny gynekologie a porodnictví a nový model oka získali oftalmologové. „Největší rozsah simulované výuky je na stomatologii, kde bychom vybavení potřebovali rozšířit a modernizovat,“ uvedl děkan lékařské fakulty Jiří Mayer.

Podle něj existuje řada dalších oblastí, kde se mohou simulace využívat. Fakulta chce postupně provést jakousi inventuru simulační výuky a doplnit potřebné modely a přístroje.