Ačkoliv míst, kam se chodí cvičit, má Masarykova univerzita spoustu, co do historie se takzvané tělocvičně Pod Hradem žádné rovnat nemůže. Vždyť budova u Komenského náměstí je ještě o desítky let starší než celá univerzita. Místo vám představujeme v rámci naší fotografické retrosoutěže, jejíž druhé kolo právě odstartovalo.
Původně však nevznikla pro studenty, ale jako místo setkávání pro příslušníky brněnské německé menšiny. „Za účasti 30 mužů v čele s Maxem Jellinkem a Moritzem Gürtlerem bylo v brněnském hotelu U černého medvěda rozhodnuto založiti Turn-verein,“ stojí u roku 1861 v jednom z materiálů, které lze najít v Archivu Masarykovy univerzity. Dokument tak informuje o založení Brněnského německého tělovýchovného spolku, který byl obdobou českého Sokola a měl pro Němce také podobný národnostní význam.
Spolek by tedy byl, ale místo na provozování jeho činnosti zatím ne. Proto se strůjci rozhodli nechat si vystavět vlastní Turnhalle, tělocvičnu. Architekt August Prokop jí v roce 1868 vtiskl podobu severské neogotiky a postaral se i o to, že budova tak trochu připomíná kostel. Záměrně.
Tělocvična fungovala až do vybudování (dnes už neexistujícího) Německého domu na Moravském náměstí nejen jako sportovní, ale také jako kulturní centrum – hrála se zde například divadelní představení. A to přesto, že v roce 1877 až do základů vyhořela. Rok nato už totiž stála na stejném místě znovu. Jako německé centrum byla budova spojená i s válečnými událostmi. Na konci druhé světové války zde došlo k popravám několika lidí obviněných z kolaborace s nacisty.
Po válce už sloužila výhradně studentům. „Výnosem Ministerstva školství a národní osvěty z 30. listopadu 1945 se tělocvična dostala do správy brněnských vysokých škol, Masarykova univerzita ji převzala v roce 1951,“ sdělil ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec.
K budově se dle jeho slov váže také jedna zajímavost. Tělocvična tak trochu může za to, že univerzita v roce 1960 ztratila přízvisko Masarykova. „V roce 1957 byl v tělocvičně při jakési příležitosti ubytován zaměstnanec okresního výboru Svazarmu (Svazu pro spolupráci s armádou) v Rakovníku, soudruh Jonáš. Toho pohoršil nápis Masarykova univerzita na průčelí tělocvičny a dopis, který v této věci zaslal redakci časopisu Pracovník Svazarmu, se pak stal prvním impulzem pro přejmenování.“
Dnes je tělocvična chráněná, takže se všechny její úpravy musí konzultovat s památkáři. Podle správkyně budov fakulty sportovních studií Vladimíry Kopuleté je vlastnictví takové budovy zavazující záležitost. „Dotklo se nás to, třeba když se vyměňovala palubovka nebo repasovala okna. Například nosná konstrukce tělocvičny nebo kazetové stropy pořád vypadají jako původní a i vstupní dveře mají stejnou barvu jako kdysi.“
