Trojice mužů, členů letošní vědecké expedice Masarykovy univerzity do Antarktidy, se na začátku dubna vrátila z Jižní Ameriky zpět do Česka. Díky velkorysosti chilského námořnictva dostali poslední možnost dopravit na vědeckou stanici Johanna Gregora Mendela velký náklad, který se tam poprvé pokusili dostat už při loňské expedici.
Během letošní vědecké sezóny se námořníci pokusili kontejner a zásoby paliva dopravit na ostrov Jamese Rosse dvakrát. Přes zamrzlé moře se ale ledoborci Almirante Oscar Viel nepodařilo připlout ke stanici dostatečně blízko. Po zazimování stanice se o přiblížení pokusil znovu - ještě dvakrát. „Napoprvé to nevyšlo, protože byl příliš silný vítr a několikametrové vlny. S kapitánem lodi se mi ale podařilo vyjednat ještě jeden pokus, který byl nakonec úspěšný,“ uvedl správce vědecké stanice Pavel Kapler.
U posledních dvou pokusů byl on spolu s technikem Petrem Šrámkem a lékařem výpravy Martinem Slezákem, kteří se na Antarktidu dobrovolně vrátili s ním. „Čtvrtý pokus přišel s několikadenním odstupem, v noci ze 16. na 17. března. Předcházelo mu patnáct hodin boje s ledem, kdy se loď musela probít přes 30 kilometrů ledových ker, které k sobě kvůli nízké teplotě přimrzaly,“ popsal náročné momenty vylodění Kapler.
Češi sledovali obtížné manévrování z kapitánského můstku, ale i když to chvílemi vypadalo, že v ledovém poli uvíznou, strach neměli. Přestože by se Kapler kapitánovi nedivil, kdyby pokus o dopravení nákladu vzdal, ten ho ujistil, že projedou. „Zřejmě i proto, že rozkaz dopravit náš náklad přišel přímo od kontraadmirála,“ doplnil s úsměvem správce stanice.
I když ale ledoborec doplul dostatečně blízko ke stanici J. G. Mendela, vyhráno ještě nebylo. Celé pobřeží totiž zatarasily asi třímetrové kry a hrozilo, že se nepodaří dostat ke břehu ponton s nákladem. „Trvali jsme ale na tom, aby nás dopravili na břeh vrtulníkem a tam se nám podařilo během několika hodin připravit na ledu přistávací rampu. Postupně se pak povedlo dopravit ke stanici kontejner, který bude sloužit jako úpravna a zásobárna pitné vody, třiatřicet barelů s palivem a další bedny a vybavení včetně solárních panelů či nábytku,“ uvedl Kapler.
Původně se měly zásoby vykládat asi šest hodin, nakonec celá akce trvala 36 hodin. Po vyložení všech věcí totiž musel ledoborec ještě počkat na návrat pontonu, který kvůli odlivu uvázl na mělčině. „Po návratu na loď jsme zjistili, že všichni máme drobné omrzliny. Naštěstí jsme to odnesli jen necitlivostí v konečcích prstů, která po pár týdnech odezněla,“ popsal detaily po vylodění Kapler.
Po úspěšné akci pak všichni tři členové ještě zůstali na lodi, která měla další úkoly. „Měli jsme díky tomu možnost navštívit například Grahamovu zemi, která vypadá jako špičky Tater posazené ve vodě. Proplouvali jsme mezi nimi a mohli pozorovat tučňáky, lachtany, velryby či tuleně,“ zavzpomínal na další silné zážitky z výpravy Kapler.
Letošní už osmá výprava do Antarktidy měla šestnáct členů a i přes nepříznivý mořský zámrz se jí podařilo splnit vědecký plán. „Přálo nám počasí, které bylo sice oproti předešlým sezonám chladnější a trochu větrnější, ale vyhovovalo terénnímu průzkumu. Na vzdálenější lokality jsme totiž nemohli po moři, ale museli jsme se na místo dostat po svých,“ uvedl v polovině března po návratu většiny členů výpravy její vědecký koordinátor Miloš Barták.
Vědci v Antarktidě dlouhodobě zkoumají lokální klimatické podmínky, měří a hodnotí rychlost ústupu ledovců či rozmrzání vrstvy trvale zmrzlé půdy. Zabývají se také proměnlivostí UV záření během každoročního úbytku stratosférického ozónu nad Antarktidou. Odborníci sledují i reakce vegetace na extrémní klimatické podmínky, věnují se studiu biodiverzity mikroorganismů či parazitologii antarktických ryb a magnetorecepci u bezobratlých živočichů. Lékař výpravy v tomto roce zkoumal vliv extrémního prostředí a stresové zátěže na lidský organismus.
