Jiří Žoudlík má osmileté zkušenosti s fungováním akademického senátu. Zástupcem studentů byl po tři funkční období od roku 2007 až donedávna. Dnes už pracuje jako studijní referent na filozofické fakultě. Jak s odstupem vzpomíná na své tamější působení, jaké zkušenosti si odtud odnesl a na co by se měli budoucí senátoři připravit?
Motivace pro kandidaturu do akademického senátu je podle Žoudlíka různá. „Někdo chce mít zajímavou položku do životopisu, někdo tam chce jít ze své vlastní vůle, jiný se zase vsadí s kamarády. Mě na začátku popostrčila vyučující a začalo mě to bavit. Měl jsem pocit, že můžu něco změnit. Přispět k tomu, aby vzdělávání bylo lepší,“ vzpomíná na své začátky Žoudlík.
Ty prý však nebyly lehké. Trvalo mu delší dobu, než se v novém prostředí rozkoukal a aklimatizoval. „V senátu mluvíte před asi padesáti vzdělanými lidmi. Spousta kolegů byla schopná jednat sebevědomě a projevovat se už od počátku. Já jsem váhal, jestli mám k problematice probírané na jednání něco říct, nebo ne. Postupně se ale člověk o sobě ujišťuje, zvyšuje si sebevědomí a je schopný se více projevit a k něčemu přispět k diskusi. Díky tomu se mi dnes lépe jedná na exponovaných místech,“ vysvětluje bývalý senátor zamyšleně.
Když to děláte poctivě, zabere to čas
Žoudlík měl jako člen senátu možnost spolurozhodovat o záležitostech týkajících se univerzity, které ale navenek pro běžného studenta nejsou příliš viditelné. On však díky svému mandátu získal vhled do fungování akademického prostředí a dostal se na místa, kam by se jinak nepodíval. „V akademickém senátu jsme například schvalovali rozpočet univerzity, jednali o studijním a zkušebním řádu nebo reformovali předmětovou anketu. Těší mě, že se nám podařilo zvolit skvělého rektora. Čas už ukázal, že to byla dobrá volba,“ pochvaluje si s úsměvem.
Studentská komora v rámci senátu podle Žoudlíka funguje velmi dobře. Je jednotná a schopná se prosazovat. Osmnáct studentů zastupujících devět fakult MU (po změněně jednacího a volebního řádu jich bude dvacet) se schází každé první pondělí v měsíci ještě před začátkem hlavního jednání, aby předjednalo program, který je na pořadu dne. „Ve studentské komoře jsou lidé, kteří jsou velice aktivní a pak lidé, kteří se moc neprojevují. Já jsem se tolik neprojevoval při jednáních, ale byl jsem aktivní mimo. Připravoval jsem dokumenty a podílel se na další činnosti,“ vzpomíná na své členství v senátu Žoudlík.
Senátor musí být schopný konsensu a kompromisu
A co si ze svého působení v senátu odnesl? „Přineslo mi to zajímavé zkušenosti a přátele. Měl jsem možnost poznat spoustu lidí, s řadou z nich se dodnes setkávám. Působení v senátu je skvělá zkušenost do života. Získal jsem větší vhled do toho, jak to funguje na vysoké škole, a zlepšil jsem se v komunikaci s lidmi,“ bilancuje bývalý senátor.
Pro úspěšné vykonávání mandátu musí být člověk podle Žoudlíka schopný konsensu a kompromisu. Senát považuje za celek, kde jsou úspěchy zásluhou všech. „Ten, kdo si jde slepě za svými názory a nevyslechne argumenty, to bude mít v senátu těžké a on to bude mít těžké s ním. Většinou jsou tam ale lidé s tím, že se chtějí na něčem domluvit, něco změnit a zlepšit,“ uzavírá.
