Nevěří na vynucenou autoritu, ani na učení jako takové. Jan Budňák z katedry německého jazyka a literatury na pedagogické fakultě má k učitelské profesi vlastní, neotřelý přístup. Snad právě ten mu vynesl Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy.
Když se ho zeptáte, v čem vězí tajemství jeho úspěchu jako učitele, upřímně odpoví, že netuší. Své metody nepovažuje za nijak zvláštní ani ojedinělé, přesto však z nějakého důvodu to byl právě on, kdo se stal nejlepším učitelem na pedagogické fakultě.
„Když jsem se o ocenění dozvěděl, byl jsem překvapený. Pedagogiku jsem nikdy nestudoval, na fakultě jsem jedním z mála lidí, kteří nemají žádné pedagogické vzdělání. Navíc učím předměty, které jsou na okraji zájmu fakulty a studentů,“ je přesvědčený učitel německé literatury, kterou navíc vyučuje v původním jazyce. Z pohledů studentů vede jedny z nejtěžších předmětů na fakultě vůbec.
Sám má s českým vzdělávacím systémem jen okrajové zkušenosti. Ve čtrnácti letech totiž začal studovat na dvoujazyčném česko-rakouském gymnáziu ve Znojmě. Většinu studia tak absolvoval v němčině pod vedením především rakouských pedagogů. „Oproti Čechům byli Rakušané velmi vstřícní a tak trochu neortodoxní,“ vzpomíná.
Na otázku, v čem se jeho vlastní výuka od té tradiční české liší, odpovídá, že neví. „Českým školstvím jsem nedotčen,“ říká. Dodává, že pro něj vše stojí na vztazích se studenty. „Snažím se s každým bavit jako s partnerem, nepředkládat nikomu definitivní názory, obohatit své studenty nejen vědomostmi, ale i lidsky. Chci je zaujmout a nadchnout pro literaturu, která k tomuto typu sebeobohacování vybízí,“ odpovídá jednoduše Budňák.
Ideální učitel: autorita i empatie
Ve svých hodinách ponechává hodně prostoru samotným studentům. Na základě četby původních textů se snaží dát jim vodítko, jak se na literaturu mohou dívat a přemýšlet nad ní.
„Z německého systému učení jsem si vzal moderované diskuze. Se studenty načteme texty a v hodině je rozebíráme. Snažím se příliš nezasahovat a nechat je, ať nad nimi volně diskutují,“ přibližuje svou učitelskou filozofii Budňák. „Studenty, kteří mají malou čtenářskou zkušenost, se snažím dostat do situace, kdy s nimi text skutečně něco udělá a zapůsobí na ně,“ dodává.
Se studenty spolupracuje i v německojazyčné divadelní skupině Doppel L, která funguje jako školní seminář. „Je úžasné sledovat, jak divadlo na studenty působí, jak je vtáhne a motivuje. Pozoruju, jak studenti při divadle osobnostně dozrávají, a o to mi jde,“ přibližuje Budňák.
Nejdůležitější osobnostní charakteristiky, které by podle něj měl každý dobrý učitel mít, jsou dvě – rezolutnost a citlivost. „Znám a znal jsem málo učitelů, kteří by měli obě tyto vlastnosti. Protože samy o sobě až tak dobré nejsou. Příliš rázný a autoritativní učitel si studenty nezíská a nenechá vyrůst. Příliš citlivého zas utlačí studenti,“ myslí si.
Přiznává ale, že jemu samotnému možná trocha razantnosti chybí. „Stavím spíš na přátelském přístupu k studentům, nesnažím se vynutit si autoritu uměle,“ dodává s úsměvem Budňák.
