Na Masarykově univerzitě vystudoval odbornou fyziku a pak pět let pracoval jako vědec. Učit v plánu neměl. Letos ho studenti zvolili nejlepším učitelem přírodovědecké fakulty. Dvaapadesátiletý pedagog Zdeněk Bochníček považuje získání Ceny rektora pro vynikající pedagogy za jeden ze svých největších profesních úspěchů.
Bochníček vyučuje hlavně fyziku pro studenty nefyzikálních oborů. Ročně jeho předměty projde více než tři sta studentů – chemici, biologové, ale i lékaři nebo psychologové.
Nejraději učí Fyziku v živé přírodě. „Snažím se výuku doprovázet různými pokusy, studenty pak látka víc baví. Mezi jeden z mých nejoblíbenějších experimentů patří jednoduchý trik, díky němuž dokáže oko zaostřit i na to, na co normálně nezaostří – stačí si udělat maličkou škvírečku mezi třemi prsty a skrz ni se dívat. Léta jsem se díky tomu vyhýbal brýlím,“ říká s úsměvem nejlepší učitel přírodovědecké fakulty.
Od minulého školního roku navíc na seminářích začal používat jednu z metod aktivního učení – Peer Instruction, tedy metodu učíme se navzájem. „Studenti odpovídají na zadané otázky pomocí kartiček nebo anonymních elektronických hlasovacích zařízení. Pro učitele je to důležitá zpětná vazba – okamžitě vidí, jestli studenti látku pochopili, nebo jestli se někde stala chyba,“ vysvětluje Bochníček.
Studenti, kteří odpověděli správně, pak látku vysvětlují studentům, kteří zvolili špatnou odpověď. „Taková interakce je přínosná oběma stranám. O tom, jestli něco opravdu chápeme, se přesvědčíme teprve ve chvíli, kdy to někomu vysvětlujeme,“ myslí si.
Na Fyzikální kavárně přednáší od jejích počátků
V roce 2007 začal Bochníček učit i na gymnáziu na Křenové. Připadalo mu totiž zvláštní, že učí studenty, jak učit středoškoláky, sám přitom ale na střední škole nikdy neučil.
„Byla to skvělá zkušenost, dodnes na ni rád vzpomínám. Učil jsem jen jednu třídu. Po třech letech jsem ale musel skončit, stal jsem se proděkanem a neměl jsem už tolik času. Pak se se mi ale přihodila neuvěřitelná věc – sedm mých studentů z gymnázia jsem jako proděkan imatrikuloval, čtyři z nich jsem pak i promoval. Netroufám si však tvrdit, že se mou zásluhou rozhodli pro přírodní vědy,“ říká skromně.
Bochníček se cítí víc jako učitel než jako vědec a vítězství v anketě ho nesmírně potěšilo. „Je to pro mě čest. Řada z mých kolegů by si také zasloužila vyhrát, takže ocenění považuju za jeden z mých největších profesních úspěchů. Spíš než učitel si občas na přednáškách připadám jako herec. Herec žije svou rolí na jevišti, já příběhem probírané látky,“ popisuje.
Spolu se svými kolegy věnuje Bochníček velkou pozornost také popularizačním a vzdělávacím aktivitám zaměřeným na učitele a studenty středních a základních škol. Jednou z nich je i Fyzikální kavárna, odborné a společenské setkání učitelů fyziky všech stupňů. Fyzikální kavárna se schází na přírodovědecké fakultě jednou za měsíc a za devět let své existence v ní vystoupily desítky přednášejících s více než stovkou zajímavých témat.
Koncem března se bude konat 90. přednáška Fyzikální kavárny, na níž bude stejně jako na úplně prvním setkání kavárny přednášet právě on. „Tentokrát budu mluvit o použití lineární halogenové žárovky ve fyzikálních experimentech. Součástí přednášky budou i pokusy se světelným spektrem a difrakcí,“ upřesňuje Bochníček.
Přednáška se odehraje ve čtvrtek 26. března v 17 hodin v posluchárně F2 přírodovědecké fakulty v ulici Kotlářské.
