Když se na Den učitelů koncem března objevilo na dveřích českých pedagogických fakult 21 tezí sestavených studenty ze spolku Otevřeno, nešlo o začátek revoluce jako v případě reformátora Martina Luthera. Je to jen další z kroků, kterým o sobě dávají vědět budoucí učitelé, jimž není lhostejné, jak bude vypadat jejich vzdělávání. Spolu s fakultami chtějí výuku měnit.
„Usilujeme o větší množství praxe ve své pedagogické přípravě, chceme předávat fakultě zpětnou vazbu a podílet se na hodnocení kvality výuky. V hodinách chceme víc diskutovat o tom, jak by mělo vzdělávání vypadat,“ uvádí student Tomáš Čakloš, vůdčí postava celé iniciativy, která vznikla na Pedagogické fakultě MU, ale rychle se rozrostla po celé zemi.
I když studenti říkají nepříjemné věci a (jak naznačuje i název jejich uskupení) otevřeně mluví o tom, co je na jejich fakultách špatně a co potřebuje změnu, mají podporu vedení. „Aktivity Otevřeno jsou velice sympatické a jsem velice rád, že se studenti začínají angažovat a mají zájem o zlepšení kvality výuky a celkové koncepce své přípravy,“ říká s nadšením děkan Jiří Němec.
Uskupení Otevřeno funguje teprve od prosince a už slaví první úspěchy. S posvěcením fakulty se mu podařilo znovuobnovit studentské oborové rady. Jejich úkolem má být předávat učitelům zpětnou vazbu k celkovému pojetí výuky i jednotlivým předmětům. Zatím podle Čakloše existují jen pro některé obory, v průběhu následujícího roku by ale Otevřeno rádo motivovalo studenty ze všech kateder, aby rady zakládali.
„Oborové rady mohou být dalším nástrojem, prostřednictvím kterého učitelé získají představu o tom, jak studenti vnímají smysluplnost výuky. Názory na to se mohou rozcházet, ale podstatné je, že se otevírá prostor pro odborný a kultivovaný dialog. Vedle anonymní předmětové ankety se jedná o vyšší stupeň oboustranné diskuse,“ myslí si děkan.
Studenti chtějí víc pedagogiky
Čakloš vnímá jako jeden z hlavních systémových problémů vzdělávání učitelů v Česku skutečnost, že se klade velký důraz na to, aby se učitel stal odborníkem na probíranou látku, a méně se dbá na to, aby se stal dobrým pedagogem. „Místo abychom se ve výuce připravovali hlavně na to, jak téma předávat žákům, trávíme většinu času samotným oborem a jeho zkoumáním, jako bychom byli na přírodovědecké fakultě,“ říká student.
Jiří Němec k tomu dodává, že pedagogická fakulta v podobném duchu nově inovovala tzv. společný základ – tedy koncepci předmětů orientující studenty na profesi učitelství.
„Po dlouhých diskusích jsme vytvořili jádrové kurikulum pedagogicko-psychologických disciplín a otevřeli prostor pro oborově didaktickou přípravu již v rámci bakalářského studia. Na rozdíl od jiných fakult, kde se příprava v bakalářském studiu zaměřuje více oborově a až v navazujícím magisterském se objevují náznaky dialogu s učitelskou profesí, se naši studenti profesně připravují kontinuálně od začátku,“ vyzdvihuje děkan.
Vysokoškoláci nicméně poukazují na to, že praxe by obecně mohlo být více. „Když člověk vyjede na Erasmus, setká se s tím, že studenti v jiných zemích chodí na praxi poměrně intenzivně už od prvního ročníku. I někteří čeští ředitelé základních a středních škol se podivují nad tím, že praxe představuje jen několik procent výuky,“ říká Čakloš.
Němec není příznivcem přístupů, které zdůrazňují teoretickou a praktickou přípravu v poměru 50 : 50, připouští ale, že podpora v praxi je zásadní zejména pro mladé absolventy. „Za důležitou považuji pomoc po reálném nástupu do profese. Tam teprve vznikají důležité návyky a rozsáhlý sběr zkušeností. Je-li v této fázi začínající učitel sám, může to pro něj být osobnostně složité a může to skončit i úplným odchodem ze školství,“ popisuje děkan, kam by mělo směřovat další úsilí celého vzdělávacího systému.
