Jak dobře vyučovat? Vysoké školy hledají nové cesty ke zvýšení kvality výuky

Kompetenční rámec vysokoškolského vyučujícího má pomoci učitelům a učitelkám vzdělávat se a rozvíjet, ale také umožnit hodnocení kvality jejich učitelské práce. Masarykova univerzita s jeho využitím počítá. Otázky spojené s kvalitou vzdělávání na ní zastřešuje Odbor pro kvalitu. Jeho ředitelka Kateřina Oleksíková zdůrazňuje, že kvalita vzdělávání je celý komplex aktivit a procesů počínaje dostatečným zázemím v podobě učeben, knihoven a informačních systémů přes zajištění informací o obsahu studia tak, aby každý věděl, jak vypadá průchod studiem, výstupy z učení, uplatnění absolventů a absolventek, nebo jaké jsou možnosti mobilit. A pak je to samozřejmě obsahová kvalita výuky, kterou garantují jednotliví vyučující. „Zásadní je přitom zpětná vazba od studujících, kteří jsou v celém procesu těmi nejdůležitějšími,“ uvádí Kateřina Oleksíková.

Zatímco zázemí pro výuku se v posledních desetiletích na českých vysokých školách zlepšovalo, systematický rozvoj kvality samotné výuky byl podle Ingrid Procházkové z Centra rozvoje kompetencí (CERPEK), které se na Masarykově univerzitě věnuje vzdělávání pedagogů, dlouhou dobu zanedbáván. Vedlo to mimo jiné k tomu, že ze strany vyučujících začala před několika lety narůstat poptávka po možnostech rozvoje pedagogických kompetencí.

„K tomu se přidaly požadavky ministerstva školství na sledování kvality vyučování a také Národního akreditačního úřadu, který dokonce zvažuje, že některé skupiny vysokoškolských vyučujících by měly povinnost projít nějakým typem přípravy na výuku,“ říká Ingrid Procházková. Doplňuje, že se dříve nižší zájem o tuto oblast projevil také u studujících. „Data ukazují, že například naši univerzitu opouštějí kromě jiných i vynikající studentky a studenti, a to proto, že jsou nespokojení s kvalitou výuky.“

Co mají vyučující na vysoké škole umět

Kombinace více podnětů vedla k tomu, že se školy napříč Českou republikou shodly na potřebě vytvořit Kompetenční rámec vysokoškolských vyučujících, tedy soubor toho, co by měli umět. Pracoval na něm tým odborníků a odbornic na pedagogiku, andragogiku, ale i sami vyučující, a to pod vedením CERPEK MU, které je jedno z největších center svého druhu v rámci České republiky.

„Kompetenční rámec má sloužit jako rozvojový nástroj pro vyučující, ale také jako podklad pro měření kvality výuky. Nic takového zatím v Česku nebylo, a tak dosud nebylo jasné, jak má vlastně vysokoškolská výuka vypadat,“ zmiňuje Procházková. Právě na tom se už vysoké školy shodly a popsaly několik základních dovedností, kterými by měli vyučující disponovat. Jsou to mimo jiné – příprava výuky, řízení výuky, hodnocení výkonu studujících, ale také reflexe výuky a využívání zdrojů pro výuku daného studijního programu. „Tyto základní kompetence pak rozpracováváme do detailů a popisujeme, jak se pozná, že toto vyučující umí,“ doplňuje Procházková.

Základní kompetence jsou v zásadě stejné jako u učitelů a učitelek na dalších stupních vzdělávání, ale tým v jejich podrobnějším popisu reflektuje specifika vysokoškolské výuky. Mezi ta hlavní patří především to, že výuka je jen jednou z mnoha částí práce akademiků a akademiček působících na univerzitách. Zabývají se totiž také výzkumem či aktivitami souvisejícími s třetí rolí vysokých škol a nemohou se věnovat péči o studující na plný úvazek. Zásadní je také obvykle vysoký počet studujících, který mají na starosti, či nutnost reagovat při přípravě výuky na výsledky evaluací a akreditací studijních programů.

„Nemáme žádné rámcové vzdělávací programy ani sborovny, kde bychom se mezi hodinami potkávali. Někomu to může připadat banální, ale my vlastně nemáme prostory a možnosti, kde se jako vyučující potkat a komunikovat o tom, kdo, co a jak vyučuje, proč to tak dělá a jaké jsou návaznosti na další výuku,“ přibližuje další zvláštnosti vysokoškolské výuky Procházková, která se v rámci CERPEK věnuje přípravě vzdělávacích programů a workshopů pro vyučující.

Kompetenční rámec bude však jen východiskem pro jednotlivé univerzity k jejich dalšímu dobrovolnému rozvoji této oblasti. Potvrzuje to i ředitelka Odboru kvality Kateřina Oleksíková.

„Rámec chápeme jako základ, bez kterého nemůžeme dále vytvářet funkční systém podpory a rozvoje pedagogických kompetencí vyučujících. Nejprve si musíme ujasnit, a hlavně se napříč naší univerzitou shodnout na tom, co chápeme pod pojmem kvalita ve výuce, kvalita výuky, kvalita vzdělávání či kvalitní vyučující. Musíme si definovat, zda a jak kvalitu výuky identifikovat, hodnotit a také ohodnocovat.“

Názory totiž určitě nejsou jednotné; zatímco jedni volají po více možnostech vzdělávání a hodnocení kvality výuky, jiní tvrdí, že tuto věc není možné objektivizovat a že prostě stačí vyučovat. Také každá fakulta je v jiné fázi připravenosti na diskusi o kvalitě výuky. „Chápu tedy kompetenční rámec jako příležitost vytvořit napříč univerzitou společně sdílenou kulturu vnímání důležitosti a oceňování kvality výuky, kterou budeme komunikovat také směrem ke studentům a studentkám,“ dodává Oleksíková.  

MU upravuje předmětovou anketu i hodnocení akademiků

Aktuálně se Masarykova univerzita snaží upozorňovat na problematiku kvality výuky a podporovat ty, kteří se jí chtějí věnovat. Jde nejen o zajišťování nabídky vzdělávacích aktivit pro vyučující, kterým se kromě CERPEKu věnují i fakultní pracoviště nebo knihovny, ale také o interní granty, které mohou vyučují čerpat například na zavedení inovativních výukových metod.

Odbor pro kvalitu spolu s Odborem pro strategii také pracuje na modifikaci předmětové ankety,  hodnoticího nástroje používaného studenty a studentkami tak, aby výstupy z ní poskytovaly lepší zpětnou vazbu k samotnému procesu výuky. „Uvažujeme také o dalších nástrojích zpětné vazby vhodnějších ke sběru dat, která lze použít pro hodnocení výuky jako takové,“ doplňuje Oleksíková.

S Odborem pro personální řízení navíc její odbor řeší také inovaci indikátorů hodnocení akademických pracovníků a pracovnic tak, aby odrážely odklon od kvantitativního pohledu, tedy kolik hodin daný člověk vyučoval či kolik odvedl závěrečných prací směrem ke kvalitativnímu hledisku, čili hodnocení, jakým způsobem vyučoval či vedl studující. Dodává, že nejdůležitější je systematický přístup a provázanost jednotlivých aktivit z oblasti zajišťování kvality výuky, protože její zlepšování je dlouhodobý proces, který nelze urychlit.