Stejně jako mívala království svoje korunovační klenoty, mají univerzity svoje insignie. Reprezentují je většinou rektorská a děkanská žezla, řetězy a taláry, se kterými se můžou studenti setkávat nejčastěji při slavnostních příležitostech, jako jsou imatrikulace a promoce nebo čestné doktoráty.
Insignie se většinou pořizovaly hned při zřízení vysoké školy, často je instituci daroval právě její zakladatel. V případě Masarykovy univerzity založené v roce 1919 byla situace složitější.
V některých případech mohla nová škola převzít insignie školy zrušené a tato možnost se nabízela i v případě nově vytvořené brněnské univerzity. „Když totiž byly po zrušení staré moravské univerzity zapůjčeny ty její v roce 1869 univerzitě v Innsbrucku, vymínil si Moravský zemský výbor, že budou vráceny, jakmile na Moravě opět vznikne univerzita,“ píšou Jiří Pulec a Jiřina Kalendovská v publikaci Masarykova univerzita: Založení, stavební vývoj, insignie.
Přes dlouhá jednání nakonec k navrácení nedošlo a hledala se jiná varianta. I když, jak upozorňují autoři zmíněné brožury, ne nijak intenzivně. „Samotná univerzita nevyvíjela ve 20. letech žádné úsilí o pořízení insignií. Je to do jisté míry pochopitelné, neboť mladá škola stála před řadou naléhavějších problémů,“ narážejí Pulec a Kalendovská na to, že se například jen těžko hledaly prostory, kde by bylo vhodné učit.
Vedení univerzity bylo za nezájem o vlastní sebeprezentaci čím dál víc kritizováno. K řešení výroby reprezentativních předmětů přistoupilo až na vnější popud. „Akademický senát o nich poprvé jednal v prosinci roku 1931, tedy v době, kdy je již měla mladší Univerzita Komenského v Bratislavě a kdy k jejich pořizování přistoupila i Vysoká škola zvěrolékařská v Brně,“ informuje publikace o historii univerzity.
Požadavky na výrobu předmětů, které měly školu minimálně na desetiletí reprezentovat, ovšem přišly v době sužované hospodářskou krizí. Reálně se začaly řešit až v polovině 30. let. Peníze se skládaly obtížně, ale alternativy financování ze státního rozpočtu se našly. Medaili na rektorský řetěz daroval univerzitě prezident Masaryk, který se ve prospěch zřízení školy významně angažoval. Řetěz samotný měl financovat zlínský továrník Jan Baťa, nakonec ale i ten univerzita získala od Masaryka.
Jinak to bylo se žezly. Díky úspěšné sbírce mezi moravskými právníky a lékaři se mohlo začít přemýšlet i nad nimi. „Úvahy dostaly konkrétnější podobu, když se Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů rozhodlo na své schůzi 30. prosince 1935 věnovat univerzitě rektorské žezlo,“ poznamenávají Pulec a Kalendovská.
Rektorské žezlo je dlouhé 125 centimetrů a duté, aby nebylo těžké. Vnitřní prostor je využitý jako místo pro vzkaz dalším generacím – v žezle je zatavená listina podepsaná tehdejším rektorem Arnem Novákem, jejíž kopie dodnes leží v univerzitním archivu.
Mimochodem také z obsahu textu je cítit tísnivá atmosféra doby, ve které insignie vznikaly. Jejich slavnostní předání se konalo 15. prosince 1938 v ovzduší pomnichovské republiky. Žezel i řetězů se chtěli později zmocnit nacisté, ale nepodařilo se jim to. Mimo jiné díky tomu, že je po obsazení budovy právnické fakulty vynesli z trezoru místní zaměstnanci.
