V počtu zahraničních výměn studentů patří Masarykova univerzita k těm nejúspěšnějším v Česku a za posledních deset let se výrazně zvedly i počty cizinců v řadách zdejších vědců i akademiků. Ke konci září minulého roku to bylo asi 500 lidí, což je třikrát víc než v roce 2007.
Počty zahraničních pracovníků však v posledních několika letech stagnují a vedení univerzity hledá další možnosti, jak jejich příchod podpořit.
„V akademickém světě je nesporné, že bez internacionalizace neexistuje excelence. Ani ve výuce, ani ve vědě. Otevřenost personální politiky umožňuje získávat kvalitní lidi zvenku, okysličuje se tak vnitřní prostředí univerzity a mimo jiné tím dochází k podpoře motivace. Ale především to přináší inovace a brání inbreedingu,“ vypočítává hlavní důvody tlaku na větší otevřenost zahraničním pracovníkům prorektor pro internacionalizaci Ivan Malý.
Podle prorektora pro akademické záležitosti Martina Bareše významně napomohly příchodu zahraničních odborníků před několika lety strukturální fondy. Nyní je třeba hledat další možnosti, jak cizince na MU přitáhnout.
Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je podle něj více využívat institut tvůrčího volna označovaný v zahraničí také jako sabbatical a využívat jej k cestám do zahraničí. V rámci MU se to však děje zatím jen ojediněle. V letech 2010 až 2015 například zamířilo podle dostupných informací na tvůrčí pobyt do zahraničí 18 zaměstnanců z celkem 68, kteří nárok na tvůrčí volno využili. Naopak v Brně strávilo svůj sabbatical 12 zahraničních odborníků.
Institut tvůrčího volna je zakotven v zákoně o vysokých školách, na půlroční volno mají akademici nárok jednou za sedm let a přísluší jim za to mzda. „Je přínosem nejen pro konkrétní osoby, které do zahraničí vyjedou, ale zároveň přispěje k vyšší prestiži Masarykovy univerzity. Akademici mohou v cizině navázat řadu kontaktů a třeba pozvat zahraniční kolegy k nám,“ uvedl Bareš.
Souhlasí s tím i sociální antropoložka Irena Kašparová, která už tvůrčí volno jednou využila. „Z půlročního pobytu na Srí Lance jsem si přivezla řadu zkušeností a také kontaktů, které využívám v další vědecké práci. Měla jsem také příležitost tam učit a vyzkoušet si práci ve zcela jiném prostředí,“ uvedla.
Nejčastější překážky využívání tvůrčího volna jsou podle Bareše dvě. První je plnění povinností zejména ve výuce. Řada univerzit v Česku či ve světě proto podporuje tvůrčí volno například příspěvkem pro pracoviště, které zaměstnance uvolňuje, aby mohlo výpadek snáze pokrýt. Druhou komplikací je pravděpodobné snížení příjmů, protože není nikde definováno, na jaký plat má člověk čerpající tvůrčí volno nárok, a může se stát, že mu bude přiznána jen tarifní mzda.
S oběma situacemi se ale dá vypořádat. Kašparová, která vede obor sociální antropologie, podporuje ve využívání tvůrčího volna i své kolegyně a kolegy. „Díky vzájemné vstřícnosti se umíme domluvit na tom, že kolegu v daném semestru zastoupíme. Co se týče příjmů, tak s tím pak člověk musí počítat a zajistit si například grant,“ řekla Kašparová, která sama využila tvůrčí volno v době, kdy odjela dělat výzkum v rámci programu Erasmus Mundus.
Aby se institut tvůrčího volna začal víc využívat, diskutuje vedení univerzity v současnosti s děkany o možnosti vytvořit základní soubor pravidel, kterými by se schvalování a přidělování prostředků na tvůrčí volno mohlo řídit.
Diskutuje se také o možných opatřeních, která by zvýšila atraktivitu MU pro zahraniční odborníky. Problematická je podle Bareše stále jazyková bariéra a nízký podíl studijních programů v angličtině. Dlouhodobý záměr univerzity se mimo jiné na tyto oblasti zaměřuje a k jeho naplnění se počítá například i s tím, že se budou zahraniční odborníci víc zapojovat do oborových komisí a nastanou změny i v personální politice. Například v tom, že by univerzita mohla nabízet uplatnění i rodinným příslušníkům a partnerům, kteří je doprovázejí.
