Nevinná poznámka a hodně štěstí stálo za vznikem České vědecké stanice Johanna Gregora Mendela v Antarktidě, která letos slaví deset let od svého uvedení do plného provozu. 22. února 2007 ji přijel slavnostně pokřtít tehdejší děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Milan Gelnar.
Nejen o tomto významném momentu bude v den výročí, tedy 22. února, mluvit zakladatel stanice a klimatolog Pavel Prošek na přednášce s názvem Antarktida - objevování a poznávání, která se bude konat v aule přírodovědecké fakulty.
Podívejte se na videoreportáž z akce
Zájemci si na místě můžou nechat dát na obálku nebo pohled i příležitostné razítko České pošty, na kterém je stylizované vyobrazení hlavního ubytovacího objektu stanice se solárními panely, radiovým stožárem a dvěma větrnými elektrárnami a v pozadí vrchol Bibby Hill. Pro filatelisty bude razítko k dispozici také na brněnské hlavní poště od 20. do 24. února.
Začalo to rozhovorem s britským vědcem
Vybudování stanice předcházela několikaletá snaha odborníků z Masarykovy univerzity. „Myšlenku postavit vlastní českou stanici nám vnukl Bernard Stonehouse, britský vědec, který se zastavil na polské základně Henryka Arctowského na Jižních Shetlandách. Tam jsme s kolegy jezdili od roku 1994, ale postupně jsme cítili, že je načase se posunout někam dál,” zavzpomínal na počátky úvah o stanici klimatolog Pavel Prošek.
Poznámka o vlastní výzkumné stanici začala českým vědcům vrtat hlavou a vedla je k tomu, že na různých ministerstvech začali zjišťovat, zda by se nápad přece jen nedal uskutečnit. V roce 1999 byl projekt přijat na ministerstvu školství, které také financovalo výstavbu. Vybudování stanice přišlo na přibližně 60 milionů korun.
„Okamžitě jsme začali pracovat na návrhu, vybrali jsme dodavatele a hledali také přepravce. Na podzim roku 2004 jsme pak všechno, od stavebního materiálu až po vybavení stanice včetně nádobí, naložili a odvezli do chilského Punta Arenas, kde byla domluvená loď na poslední úsek cesty k ostrovu Jamese Rosse,“ uvedl Prošek.
Malá skupina vědců odcestovala na ostrov už před tím letecky a čekala na materiál a stavební četu. Původně domluvená loď ale k dispozici nebyla, a tak strávili téměř dva týdny pod stany. Náhradní dopravu, chilský vojenský ledoborec, se podařilo domluvit skoro až na poslední chvíli; navíc se na něj nevešel všechen materiál. „Pomalu jsme už neměli co jíst, ale zase jsme stihli i hodně vědecké práce, než ledoborec s nákladem dorazil,“ podotkl Prošek.
Jak se vybírá místo pro polární stanici
Stavba základny sice byla náročná, ale mnohem složitější bylo už před tím plánování jejího umístění. Přestože měli vědci řadu doporučení a osobně si prohlédli několik destinací, tu správnou nemohli dlouho najít.
„Dodnes mě udivuje, jak jsme se vlastně ocitli na ostrově Jamese Rosse. Kolegům ho doporučil kapitán britské lodi s tím, že se okolo ostrova zrovna otevřelo moře a stanici tam nikdo nemá. Když jsme se tam ale chtěli podívat, zabránilo nám v tom špatné počasí. Rozhodovali jsme se tak v podstatě jen podle map a fotografií od Argentinců,“ zavzpomínal Prošek s tím, že výběr místa pak potvrdila ještě následná čtyřčlenná expedice.
Přestože byl hotový projekt a místo vybrané, vyhráno ještě nebylo. Vědci potřebovali souhlas společenství států Antarktické smlouvy. Toho se jim však napoprvé nepodařilo dosáhnout. „Museli jsme zásadně přepracovat dokument o hodnocení vlivů na životní prostředí a na zasedání v Kapském městě v červnu roku 2004 jsme souhlas dostali,“ doplnil Prošek.
Stavba začala v roce 2005, kdy 18 stavařů nejdřív několik dní vykládalo materiál z lodi a pak se začalo s kopáním základů pro hlavní budovu. V první sezoně vyrostla hrubá stavba a následující expedice pak výstavbu dokončila.
„Náš hlavní projektant, inženýr Alois Suchánek, měl velmi dobrý nápad v tom, že hlavní budova bude určená jen pro práci a odpočinek a všechny technické systémy budou v kontejnerech, které se zároveň použijí na přepravu materiálu na ostrov,“ přiblížil klimatolog, jak stanice vypadá. Hlavní budova je tak nyní obklopena deseti kontejnery.
Provoz a údržbu stanice stále financuje především ministerstvo školství prostřednictvím projektů velkých výzkumných infrastruktur; Mendelova stanice je součástí České polární výzkumné infrastruktury s akronymem CzechPolar. Ta zahrnuje i Jihočeskou univerzitu, která pečuje o základnu v Arktidě, na souostroví Špicberky. Na obě stanice pak jezdí vědci z mnoha institucí nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.
Objev plesiosaura i fosilních hub
Do Antarktidy vyjelo od roku 2007 deset vědeckých expedic, kterých se zúčastnilo 87 osob (mnohé opakovaně). Provádějí se tam dlouhodobé výzkumy ve vědeckých oborech, jakými je například klimatologie, geologie, geomorfologie, paleontologie, mikrobiologie, botanika či parazitologie.
Odborníci tam sledují také ledovce a jejich reakce na vývoj klimatu, věnují se studiu ptáků a bezobratlých živočichů, nebo se zabývají vlivem extrémního prostředí na lidský organismus. Své uplatnění tam má i testování odolnosti konstrukčních materiálů a pokročilých technologií v extrémních podmínkách. Za deset let provozu stanice výzkumníci shromáždili podklady na téměř dvě stovky původních vědeckých prací.
Mezi významné vědecké momenty patří například předloni naměřená nejvyšší teplota v Antarktidě, a to 17,8 stupně Celsia. Odborníci získali tak vůbec první důkaz existence fosilních živočišných hub v Antarktidě nebo objevily pozůstatky vodního ještěra plesiosaura. Odborníci už také popsali několik nových druhů mikroorganismů a podali důkaz o tom, že bezobratlí živočichové (blešivci) v Antarktidě se orientují s využitím smyslu vnímajícího magnetické pole Země.
Díky aktivitě vědců také Česká republika získala konzultativní status mezi státy Antarktické smlouvy a je členem v klíčových organizacích, které koordinují vědeckou práci v Antarktidě, jako je Scientific Committee on Antarctic Research (SCAR) a Council of Managers of National Antarctic Programmes (COMNAP).
