Učebnice všeho druhu už žáci ve školách uložili k letnímu spánku, co se týče těch dějepisných, mohly by ale některé školy začít od září využívat nové. Historikové z Filozofické fakulty MU totiž před časem kývli na nabídku nakladatelství Didaktis a spolupracují s ním na tvorbě nových učebnic historie.
Díl o moderních dějinách a dějinách 19. století už se prodává a přibudou další. Všechny s cílem, aby se studenti dokázali zamýšlet i nad širšími souvislostmi dějin. Historie není černobílá a pohled na jednotlivé události se mění, primárně v závislosti na vývoji poznatků samotné historické vědy.
Konečný obraz dějin totiž neexistuje. Mimo jiné to chtějí vštípit studentům středních škol historici z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kteří tvoří učebnicovou řadu Dějepis pro střední školy.
„Publikace, které byly dosud na trhu, nejsou nijak zvlášť didakticky podnětné ani nereflektují nejnovější poznatky. Na dějiny se navíc dívají obvykle z pohledu vítězů. My chceme studenty vybídnout také k přemýšlení o možnostech různých alternativ a o tom, co by se mohlo stát, kdyby věci dopadly jinak,“ vysvětluje Lukáš Fasora, který je garantem spolupráce, jež se zrodila díky jednomu z absolventů Historického ústavu Filozofické fakulty MU.
Nové učebnice prezentují informace v souvislostech a nelpí tolik na datech, i když je samozřejmě také obsahují. Jejich smyslem nemá být, aby se dějepis redukoval jen na biflování sledu historických událostí s patřičnými letopočty. Základ vždy tvoří nejpodstatnější informace a v postranních informačních boxech najdou čtenáři rozšíření, další kontext nebo kulturní zajímavosti, na které ve školních hodinách jinak není tolik času.
„Nabídku spoluvytváření materiálů jsme přijali hlavně kvůli tomu, že se můžeme podílet na něčem, co posouvá knižní trh dobrým směrem. Nové učebnice se vymykají současným standardům, i když je pravda, že proti jiným kladou na čtenáře trochu větší nároky,“ říká Fasora, jenž prostředí na středních školách dobře zná.
Sám na jedné dvanáct let učil, s pedagogy je v kontaktu a na fakultě se věnuje mimo jiné didaktice. Chronologii navzdory vyšel z tiskárny jako první díl série Didaktisu ten věnující se moderním dějinám v období od roku 1914 do roku 2000. Je to proto, že ačkoliv je to skoro třicet let od sametové revoluce, právě učebnice o této historické etapě pořád ještě chybí.
Podle Fasory to dává smysl. Aby se mohla historická etapa dobře zpracovat, chce to odstup. „V raných 90. letech se vyrojila řada učebnic, které byly šité horkou jehlou. Žádalo si je nové politické uspořádání, i když takové knihy nesplňovaly didaktická kritéria. Často se navíc nesly na tehdejší pravicové vlně, takže hlavně negovaly všechno, co se dělo před převratem, a to také není správné,“ doplňuje ještě Fasora.
Učitelé nevědí, jak k moderní dějinám přistupovat
Fakt, že vyšly jako první učebnice o moderních dějinách, by také mohl pomoct řešit problém, že na školách jsou stále ještě učitelé, kteří nevědí, jak přistupovat k moderním dějinám. Někteří pedagogové je totiž vnímají jako něco, o čem by se kvůli malému odstupu ještě ani učit nemělo. Nevědí, jak do toho. Jiní už za sebou mají tolik odsloužených let, že minulý režim sami zažili, a dívat se na minulou éru komplexně se ostýchají.
Po prvních dvou učebnicích, jež doplňuje vždy také pracovní sešit s dalšími rozšiřujícími informacemi, se chystají i další. V těchto týdnech se pracuje na učebnici s podtitulem Starší dějiny.
