17. listopadu si občané a hlavně studenti každý rok připomínají Mezinárodní den studentstva a uctívají památku bojujících proti totalitním režimům minulosti v letech 1939 a 1989. V Brně byly oslavy tentokrát výjimečné, protože se na jejich uspořádání podíleli studenti všech pěti brněnských veřejných vysokých škol. Spojila je akce nazvaná Brněnský sedmnáctý.
Pršelo, ale ani nepříjemný déšť neodradil několik set lidí, aby se od 15:30 začali scházet na náměstí Svobody. Nezačalo se tentokrát proslovy, ale satirickým divadlem studentů JAMU, kteří názorně předvedli, jak se stát snadno a rychle úspěšným politikem. Po představení pak nastala tradiční zhruba dvouhodinová část, v níž promluvili zástupci všech od pamětníků listopadových událostí rku 1939, přes brněnské studentské vůdce z dob sametové revoluce po divadelníky a hudebníky spojené s rokem 1989.
Absolventka Přírodovědecké fakulty MU Daruše Burdová tak vzpomenula na hrůzné dny počátku protektorátu, kdy se zavřely vysoké školy a němečtí studenti ověšení hákovými kříži pochodovali Brnem.
Jan Kadavý z Mendelovy univerzity oprášil vzpomínky na ustavování studentských výborů v listopadu 1989 a dramatik Petr Oslzlý zavzpomínal, jak během revoluce s Jaroslavem Šabatou a Františkem Derflerem křičeli do megafonů, protože neměli pořádnou techniku. V Brně měl náhodou 17. listopadu koncert David Koller, který se tak mohl za studenty na chvíli také zastavit a zazpívat jim.
Během večera dav nabyl na objemu, protože se přidali i účastníci dalších akcí k 17. listopadu. Třeba hnutí Listopadem to nekončí s transparenty o klimatické změně a solidaritě a postupně se scházeli i další lidé na pietní průvod.
S krátkým proslovem vystoupil i rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. „17. listopad je v naší historii dnem čestné porážky i dnem velkého vítězství. Doufejme, že ani jedno se nebude v brzké době opakovat,“ řekl, čímž vystihl pietní náladu následujícího procesí.
V tu chvíli se už značně rozrostlý dav studentů se zapálenými lampiony vydal na tradiční průvod přes Moravské náměstí, bývalou lékařskou fakultu, kolem filozofické až na právnickou fakultu, jež sloužila za války jako sídlo gestapa. Dál procesí zamířilo ke Kaunicovým kolejím a večer skončil zazpívaním hymny na náměstí Míru.
U všech zastavení zaznívaly projevy, vzpomínky na hrůzy války a entuziasmus revoluce, padala jména jako Václav Havel, Jiří Voráč a další. U právnické fakulty proběhla tradiční anketa, z jakých univerzit a fakult lidé jsou a podle křiku by se dalo odhadnout, že vyhrála filozofická fakulta nebo fakulta sociálních studií.
Nejsmutnější brněnské místo války, Kaunicovy koleje, kde bylo popraveno na sedm set lidí včetně malých dětí, uctili studenti minutou ticha.
