Až na dvojnásobek vzrostl za poslední dekádu čas, který tráví děti na internetu. Zjistil to mezinárodní vědecký tým v rámci rozsáhlého výzkumu EU Kids Online 2020, největšího svého druhu na světě, který v 19 zemích mapoval chování dětí ve věku 9 až 16 let v online prostředí. Tvorbu závěrečné studie, jejíž výsledky byly dnes zveřejněny u příležitosti Safer Internet Day, koordinovali vědci z výzkumného týmu IRTIS, kteří pracují na Fakultě sociálních studií MU a Fakultě informatiky MU.
Nárůst času, který děti na internetu tráví, souvisí i rozvojem a dostupností mobilních telefonů a dalších zařízení, díky nimž jsou děti online každý den. V porovnání s výsledky předchozí studie uskutečněné v roce 2010 se ve většině zemí ukazuje, že čas, který děti na internetu tráví, je téměř všude dvojnásobný – například ve Španělsku se zvýšil z jedné na téměř tři hodiny, v Norsku z asi dvou na tři a půl hodiny a v Česku z necelých dvou hodin na téměř tři hodiny.
„Online aktivity ale jako takové nejsou samy o sobě pozitivní nebo negativní. Tatáž aktivita může mít na různé dítě různé účinky. Důležité je zohledňovat to hlavně ve chvílích, kdy jsou zejména v médiích nadsazovány problémy, které děti v online prostoru zažívají, což v rodičích vyvolává zbytečnou úzkost,“ upozorňuje David Šmahel, který byl hlavním koordinátorem celé studie.
Výsledky mimo jiné ukazují, že navzdory častým dohadům trpí děti poměrně málo negativními příznaky spojenými s nadměrným užíváním internetu. Všechny příznaky nadměrného používání vykazovalo ve studii ve všech zemích do dvou procent dětí a v Česku to bylo jen půl procenta.
Vědci také zjišťovali, kdo užívání internetu moderuje a za kým si děti chodí pro radu. Zatímco ve většině sledovaných zemí se v tomto ohledu nejvíc angažovali rodiče a školy a učitelé zaostávali, v Česku více než polovina dětí (přesně 56 procent) deklarovala, že se s nimi rodiče o jejich trávení času na internetu nikdy nebo skoro vůbec nebaví. Proto se v případě problémů obrací o radu nejčastěji na kamarády. Čeští rodiče drží v tomto ohledu v rámci sledovaných 19 zemí neradostný primát.
„Právě aktivní přístup k výchově, který zahrnuje i diskusi o tom, co potomek online zažívá, je velmi důležitý. Hodně rodičů se spoléhá spíše na restrikce a omezování, což je bez aktivního přístupu a sdílení zkušeností méně efektivní,“ upozorňuje Hana Macháčková, jedna ze spoluautorek studie.
Sexuální zpráva jako součást dospívání?
Nebylo to jediné české specifikum, které se ve studii objevilo. Tuzemské děti drží druhé místo v tom, jaký podíl z nich je na internetu vystaven sexuálně laděným zprávám. Za poslední rok to bylo 34 procent, vic už mělo jen Vlámsko (39 procent). Proti tomu nejméně se tento jev vyskytoval v Itálii, kde se s ním setkalo osm procent dětí zapojených do výzkumu.
„Je třeba myslet na to, že takové zprávy mohou být chtěné i nechtěné a že podobná forma komunikace je u mnoha dětí součástí jejich vývoje a dospívání. Zatímco dříve si zprávy vyměňovaly jinak, dnes to probíhá prostřednictvím technologií. Neznamená to ale, že v tomto ohledu dospívající nemají být opatrní. Především je třeba odlišit komunikaci s kamarády či partnery a s neznámými lidmi. I pro dospělé je ale důležité si uvědomit, že toto chování nemusí být nijak výjimečné nebo nutně špatné,“ podotknul Šmahel.
Mimochodem také na to, zda a jak často se děti v reálu setkávají s lidmi, s nimiž poprvé přijdou do kontaktu na internetu, se výzkum ptá. V průměru 37 procent dětí z 19 zemí studie je online v kontaktu s někým do té doby neznámým a 16 procent z nich se s takovým člověkem potká i tváří v tvář.
Česká data jsou dokonce o něco vyšší, přesně je to 44 a 20 procent. Fenomén, který se pro rodiče stal noční můrou patrně díky působení médií, měl ze strany respondentů převážně pozitivní hodnocení – 77 procent českých dětí, které se setkaly s cizím člověkem z internetu, vypovědělo, že pozdější osobní setkání pro ně bylo příjemným zážitkem a jenom jedno procento dotázaných uvedlo, že se cítili „dost nebo hodně rozhození“.
Agrese je problém, ale spíš offline
V jiných porovnáních Češi vyčnívají trochu víc. Ve srovnání s ostatními zeměmi jsou zdejší děti v online prostředí vystaveny relativně vysokému podílu zpráv se škodlivým obsahem: s informacemi o sebepoškozování se v nich v Česku setkalo 18 procent dětí (průměr je 10). Často se také setkávají s nenávistnými zprávami – těmi, které útočí na nějakou skupinu lidí nebo jednotlivce. Do kontaktu s nimi přišlo 25 procent českých dětí, zatímco průměr činí 17 procent, vyšší vystavení těmto obsahům mělo jen Polsko.
Fenomén, který se objevuje i mezi dospělou populací, proto podle shrnutí vědců vyžaduje větší pozornost ze strany rodičů, ale i škol, učitelů a tvůrců vzdělávacích politik. Že ho do značné míry řešit jde, je vidět z výsledků jiných zemí. Výsledky studie ukazují, že vystavení dětí nenávistným zprávám má velmi širokou škála výskytu – od čtyři procent v Německu po 48 procent v Polsku.
Vědci zjišťovali i to, jak často se děti cítí být obětmi agresivního chování ze strany někoho jiného. V tomto případě se konkrétně v Česku nepotvrdily obavy, že by míra šikany na internetu měla být například kvůli anonymnějšímu prostředí vyšší než v reálném světě. Respondenti uváděli, že se častěji cítí být jejími obětmi v běžném životě než online. Zatímco offline se s tímto problémem měsíčně potýká deset procent dětí, v online prostředí je to sedm procent.
