Archeologové z Filozofické fakulty MU odkrývají už přes 60 let historii velkomoravského hradiště Pohansko u Břeclavi. Díky kolegům z Oxfordu teď našli další vodítko, které jim říká hodně o životě tehdejších lidí. Tím jsou vajíčka parazitů nalezená v prostoru pánve odkrývaných kosterních pozůstatků.
Slyšet to člověk jako diagnózu, asi ho to minimálně znepokojí – mít škrkavky nebo tasemnice je dnes v evropském prostředí vzácná záležitost, parazitická onemocnění podobného typu se tu vyskytují jen ojediněle. Naopak velkým problémem jsou v zemích třetího světa, hlavně v Africe nebo v jižní Americe, kde jsou indikátorem špatného hygienického prostředí a podmínek, ve kterých lidé žijí.
A že byl středověk opravdu i „středověkem“ hygienickým teď dokazuje článek, který archeologové z Masarykovy univerzity publikovali spolu s kolegy z Oxfordu v časopise PLoS Neglected Tropical Diseases. Právě oni se zaměřili na výzkum parazitů nalezených v kosterních pozůstatcích lidí na sedmi evropských historických lokalitách.
„Promořenost evropské populace střevními parazity byla před tisíci lety značná a nezáleží přitom moc na tom, zda se jednalo o lidi z vyšších či nižších sociálních vrstev. Není ani moc rozdíl mezi muži a ženami,“ shrnuje výsledky výzkumu Renáta Přichystalová, jedna z autorek studie. Vědci se v ní zaměřovali na život lidí v časovém období mezi lety 680 až 1700, přičemž měli vzorky z asi 600 koster.
Kde vzít materiál pro analýzu?
Badatelé z Oxfordu se do zkoumání výskytu parazitů pustili už před lety. S kolegy z Brna je svedla dohromady náhoda: Aby mohli začít pracovat, neměli sami dost vzorků. Když se ale jeden z nich, Patrik Flammer, potkal už v roce 2012 na konferenci s Jiřím Macháčkem, vedoucím ústavu archeologie a muzeologie na MUNI, ukázalo se, že Brňané a jejich práce na Pohansku by se do oxfordské studie velice hodili.
Pohansko je totiž jednou z největších lokalit svého druhu v Evropě. Díky dlouholeté práci je odsud navíc spousta vzorků a informací už známých a další je z čeho získávat. Když totiž postupně archeologové odkrývali hroby v této lokalitě, odebírali z nich různé druhy vzorků a ty parazitické byly jedněmi z nich. V té době pro ně využití neměli, ale doufali, že jednou se najde. A našlo.
Je to specifická práce. Pozůstatky vajíček parazitů se musí vybírat z oblasti nad bederními obratli a z prostoru pánve – ačkoliv trávicí a vylučovací orgány člověka zetlí, vajíčka parazitů v sedimentu zůstanou. Na jedné lokalitě nedaleko Curychu se dochovala dokonce z období šest tisíc let před naším letopočtem. Okem je ale nejde vidět, vědci na místě zkrátka doufají, že odebraný vzorek bude na vajíčka pozitivní.
Brňané poslali do Oxfordu vzorky celkem 97 lidí, stopy parazitů se našly u 44 z nich. Byly to hlavně škrkavky, tenkohlavec lidský a dva druhy tasemnic. „Odkazuje to na v mnoha ohledech nevyhovující hygienické podmínky. Tenkohlavec a škrkavky se přenáší fekálně-orální cestou, tedy typicky špatnou hygienou a tím, že lidé vylučovali nebo pobývali se zvířaty v místech, kde zároveň jedli. Přenos tasemnice naopak způsobuje nedostatečná tepelná úprava masa – jeden zachycený druh je typický pro výskyt v červeném mase a druhý pro sladkovodní ryby,“ vysvětluje Přichystalová.
Obdobně časté promoření parazity jako u populace z Pohanska se prokázalo i na dalších šesti evropských lokalitách. Dnes by onemocnění parazitem nemuselo pro člověka znamenat závažné problémy, před tisícem let to ale spolu s nízkou kvalitou výživy mohlo být smrtící. Zvlášť když se u některých nálezů ukázalo, že v nich byly dva typy parazitů, a u jedné z koster na Pohansku se projevila kombinace dokonce hned tří.
„Signály o špatných hygienických podmínkách za Velké Moravy jsme samozřejmě měli, ale tato studie nám dodává velmi důležité konkrétnější informace. Bez parazitologického výzkumu bychom se k nim jen za pomoci archeologie nebyli schopni dostat,“ upozorňuje Přichystalová na důležitost interdisciplinárního výzkumu.
Parazité cestovali stejně jako lidé
Ona a Patrik Flammer jsou podepsaní také pod návaznou analýzou, která se zabývala genetickým profilem parazitů, tedy tím, do jaké míry se po Evropě šířili. „Zkoumala se příbuznost parazitů. Třeba na Pohansku byla populace homogenní, nalezené vzorky měly stejné předky, takže sem příliš nepřicházeli noví lidé. Naopak v německém Lübecku, odkud byly další sledované vzorky, měly nálezy výrazně heterogenní povahu. Vzhledem k tomu, že se jedná o přístavní obchodní město, dává to smysl,“ podává vysvětlení Jiří Macháček, vedoucí ústavu archeologie a muzeologie.
Výsledky výzkumu jsou mimo jiné dalším potvrzením toho, jak velkým krokem bylo zavedení kanalizací, oddělení života zvířat a lidí nebo třeba masové budování toalet v lidských obydlích, což všechno souvisí hlavně s průmyslovou revolucí. Podle vědců je to také další důvod, proč o to samé usilovat v zemích třetího světa, aby se zvedla kvalita života tamějších obyvatel.
Pohansko u Břeclavi patřilo v 9. století k největším centrům Velké Moravy. Hustě osídlenou aglomeraci a její okolí zkoumají vědci z ústavu archeologie a muzeologie už od roku 1959 a postupně skládají jednotlivé dílky, které tvoří skládačku obrazu života tehdejších lidí. Parazitologická analýza byla první, která byla takto široce pojatá, a v práci na ní se bude ještě pokračovat. Spolupráce s Oxfordem, o které napsal i časopis Science, je jednou z nejúspěšnějších mezinárodních akcí, na které se archeologové Masarykovy univerzity doposud podíleli.
