Léto rovná se volno, má v hlavě kde kdo spojeno. Archeologové z Masarykovy univerzity si to nemůžou dovolit, ti mají v létě nejvíc práce. Všechno, co zbytek roku zkoumají, musí nejdřív v létě vykopat. Na raně středověké lokalitě Pohansko to dělají už 60. výzkumnou sezonu. Po velkých objevech z minulých let letos narazili třeba na studnu, která by jim měla říct víc o každodenním životě tehdejších lidí.
Je čtvrtek, deset hodin, a i když venku už peče tak, že by se kdekdo schoval do stínu, studenti pracující na kusu vyhloubené země nic takového neudělají. Jsou tady, aby pracovali. Asi dvacítka lidí patří hlavně do druhého ročníku archeologie na Filozofické fakultě MU a plní si tady povinnou praxi.
Někdo zrovna obchází zkoumanou lokalitu o velikosti asi dvou basketbalových hřišť s pípajícím přístrojem na zaměřování, někdo jezdí s kolečkem a další prosévá vykopanou hlínu, aby neutekl ani miniaturní nález. „Když najdou cokoliv, čím si nejsou jistí, mají se hned hlásit,“ říká Petr Dresler, vedoucí výzkumných prací, a ubezpečuje tak, že badatelům neunikne opravdu nic. Jsou schopní zachytit i maličkosti jako rybí šupiny nebo kroužky ze zbroje bojovníků.
Vzácné místo
Právě hrob bojovníka, který se našel i s mečem, byl jedním z velkých zdejších objevů posledních let. Za 60 let výzkumu je jich ale daleko víc. Archeologické naleziště Pohansko u Břeclavi fyzicky představuje lokalitu o výměře asi 60 hektarů, kde se v minulosti povedlo vykopat také velký kostel obklopený pohřebištěm a před pár lety ještě druhý menší i s hroby v interiéru. Vědci se domnívají, že zde byl pochován správce a majitel kostela se svými nejbližšími. Obecně se soudí, že v období od 6. do poloviny 10. století mohlo v okolí žít až několik tisíc obyvatel.
V letošním roce archeologové svým výzkumem navazují právě na objev druhého kostela. „Snažíme se odpovědět na otázku, zda se v jeho blízkosti nacházelo i sídlo jeho správce, a pokud ano, tak co nejvíc zjistit o tom, jak vypadalo,“ přibližuje profesor Jiří Macháček, vedoucí ústavu archeologie a muzeologie, a rukou přitom ukazuje na celý prostor. „Odhalujeme tak počátky raně středověké šlechty, jakési praelity našeho národa.“
Vykopat a zahrabat
Místo, kde s kolegy před deseti lety našli kostel, už je dnes porostlé křovím a trávou. Tak to u výzkumů je většinou. Plochy, které vědci projdou, prokopou a prosejí zrnko po zrnku, pak znovu zasypou. Jen nálezy si vyzvednou. Na celém Pohansku se tak střídají místa, která už jsou dávno prozkoumaná a rostou na nich stromy, s místy porostlými nízkou trávou a těmi, na kterých se zrovna pracuje.
A střídat se budou ještě dlouho. Výzkum začal před šedesáti lety profesor Kalousek se svými kolegy, které nechali zavolat lesní správci s tím, že by pro ně lokalita měla být zajímavá. Opravdu byla a Kalousek už tehdy vymyslel sofistikovaný systém, kdy celé naleziště rozdělil na čtverce půdy o ploše pětkrát pět metrů, ze kterých se postupně vytahuje to, co skrývají.
Výzkumné plány na 130 let
„Profesor Kalousek tehdy odhadoval délku výzkumu asi na 130 let, takže dnes jsme někde v půlce a já jsem zkrátka jeden z řady lidí, kteří ho mají na starost,“ pousmívá se Macháček, který odhaduje, že 130 let nakonec stačit nebude. Jak přicházejí nové a dokonalejší metody, vědci zkoumají lokalitu důkladněji, zároveň však i o něco pomaleji. A na některá místo se dokonce vrací opakovaně.
Zhruba před deseti lety tak vyzvedli zbytky dřeva z už dříve prozkoumané studny, protože už se dendrochronologie zdokonalila tak, že dokázali určit, jak stará studna byla. „Zadatovali jsme ji do roku 882 našeho letopočtu,“ upřesňuje Macháček. Mimochodem sám začal kopat na Pohansku ještě jako student na praxi už v roce 1991.
Studna je také letošní velké téma. Archeologové našli v průběhu léta třeba zbytky nádob, nástrojů, skleněných korálků nebo zdobený hrací žeton z parohoviny, ale nejvíc je zajímá jáma, která kdysi sloužila právě k tomuto účelu. Ačkoliv fyzická práce na lokalitě je většinou doménou studentů a brigádníků, tohle je záležitost, kvůli které si berou do ruky nářadí i zkušení vědci.
Pro informace do studny
Přesně jako Petr Dresler, kterého kolegové v jednu chvíli volají, aby šel zkontrolovat, na co se vlastně narazilo. Badatelé se v zemi dostali do dvoumetrové hloubky, až narazili na jiný charakter zeminy, což mohlo znamenat dvě možnosti: buď konec kopání, protože se došlo na úplné dno, a tím pádem bohužel na nic moc zajímavého. Nebo je to jen vrstva usazenin, na kterou je potřeba jen trochu víc síly a jiné nářadí.
„Jsem klidný,“ hlásí po chvíli úlevně Dresler z jámy, odkud kolegům podává geologický vrták se vzorkem půdy. Je to ta lepší varianta, kolegové narazili jen na další vrstvu z výplně, takže můžou pokračovat v hledání zbytků dřeva z bednění, které by i v tomto případě pomohlo studnu datovat. Jedna taková drobná stavba je vůbec vděčný zdroj informací. „V sedimentech jsou totiž také zbytky plodin, takže zjistíme, jaké jídlo tehdy lidé konzumovali, nebo jací paraziti je trápili,“ vysvětluje Dresler po tom, co z jámy zase vyleze nahoru.
Důvody, proč někdo věnuje léto archeologii, jsou různé. Studenty i brigádníky ale většinou spojuje minimálně velká náklonnost k historii. Takovým případem je i Martin Košťál, který ač je ve druháku, kope letos na Pohansku už podruhé. „Chtěl jsem se naučit nové věci, tak jsem se přihlásil už loni. Pak jsem byl navíc ještě na francouzské lokalitě Bibracte,“ říká student.
Původně oborově směřoval úplně jinam, vystudoval obor zdravotnický asistent. „Jenže tam mi vadilo, že na pacienty není čas, postupně se stávají vlastně jenom čísly. Tady se můžu podílet na odhalování historie, což je podle mě důležité, protože národ, který si není vědom svojí historie, se těžko může dobře postarat o svoji budoucnost,“ má jasno Košťál.
Jeho zájem o obor se projevuje i mimo jámy na Pohansku. Ve volných chvílích se věnuje historickému šermu a s kamarádem Emilem Holkem, který zrovna pracuje jen pár metrů od něj, navíc chystají vlastní malý historický projekt. Za pár týdnů by měli představit 3D vizualizaci jedné středověké archeologické lokality nedaleko Moravských Budějovic, kterou budou moct využívat turisté.
