Kamery v obchodech i ulicích už téměř nikdo nevnímá. Řada lidí ale netuší, že s vyvíjející se technologií už často není potřeba, aby někde v kanceláři seděl člověk a sledoval, co se děje. Takzvané chytré sledovací systémy totiž dokážou mnohem víc.
Díky specializovanému softwaru dokážou třeba rozeznat člověka v davu, vyhodnotit, kdy se proti sobě rozběhnou dvě skupiny demonstrantů a na základě toho přivolat třeba policii. Umí také kromě obrazu vyhodnocovat i zvuk a sdílet informace mezi různými typy systémů. V některých zemích Evropské unie už se automatizované sledování využívá, přestože není jasné, jak moc zasahuje do základních lidských práv a svobod.
Kde jsou podobné systémy nasazené, jak je vnímají lidé, jak je regulované jejich používání a zda je lidem poskytovaná dostatečná ochrana například soukromí nyní zjišťují odborníci v téměř dvaceti zemích Evropské unie v rámci projektu SMART – tedy Scalable Measures for Automated Recognition Technologies, který je součástí 7. rámcového programu Evropské komise.
„Jeho cílem je zajistit, aby o lidech nerozhodovaly stroje, a výsledkem projektu má být navržení modelového zákona, který by bylo možné implementovat do právních řádů jednotlivých zemí Unie,“ uvedl Matěj Myška z Ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU. Předpis by měl regulovat konkrétní záruky soukromí a ochrany osobních dat lidí v situacích, kdy jsou používání právě tyto tzv. smart surveillance technologie.
Brněnský ústav práva a technologií je zodpovědný za sběr dat projektu ale především za komunikaci výsledků celého projektu. Mimo jiné má také na starosti webovou stránku projektu SMART.
Nyní se dokončuje sběr dat, díky kterému výzkumníci zjistí rozsah nasazení tzv. chytrých sledovacích systémů, právní ošetření jejich využívání v jednotlivých zemích a díky sociologickým průzkumům i názor lidí na jejich používání a uchovávání dat. Projekt SMART potrvá do poloviny příštího roku.
„V České republice se podobná automatizovaná sledovací zařízení zatím příliš nepoužívají, a ani to nefunguje tak, že by například policie měla automatizovaný přístup ke všem údajům,“ poznamenal Myška.
Podobně je na tom i ochrana základních lidských práv v českém právním řádu. „ V zákoně o ochraně osobních údajů je stanoveno, že žádné rozhodnutí nesmí být k tíži subjektu učiněno automatizovaně. Vždycky tedy musí vše posoudit člověk. Je ale otázkou, jestli do budoucna bude podobné ustanovení dostačující a je třeba také rozlišovat v jakých situacích – zda půjde o sledování nějakých strategicky významných objektů či nasazení podobných technologií v běžných situacích,“ dodal Myška.
