Vliv klinické a experimentální hypnózy na pohodu, takzvaný well-being, pacienta před a po operaci, na množství spotřebovaných anestetik nebo na dobu rekonvalescence chce studovat vedoucí Psychologického ústavu Filozofické fakulty MU Pavel Humpolíček.
„Dávno před začátkem našeho letopočtu, hrál při prvních operačních zákrocích velkou roli specifický rituál, který připravoval jedince na zákrok. Byla to jakási forma magie vykonávána kolem operovaného, případně se používala různá farmaka či drogy halucinogenního typu s cílem omezit vnímání podnětů z vnějšku,“ připomněl historii Humpolíček.
I v dnešní době se v předoperační přípravě používají jakési ritualizované formy přípravy. S pacientem se vede rozhovor o zákroku, má povinnost něco jíst či nejíst, může znát datum operace a podobně. Jednou z dalších možností, která se dnes v některých světových nemocnicích používá, je i příprava formou relaxace, imaginativních postupů a technik nebo hypnózy.
Průkaznost takových „ne-čistě-lékařských“ intervencí na pohodu pacienta je však nízká. Jde totiž o individuální a neopakovatelné případy, jejichž vliv je popisován v mezích takzvaného placebo efektu.
Podle Humpolíčka ale přibývá možností hodnocení vlivu těchto metod především díky sofistikovanějším nástrojům sledování pocitu pohody u pacientů. Předběžně proto jedná s Klinikou anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty MU o možnostech výzkumu.
„Cílem projektu bude zjistit nakolik má tento specificky psychologický postup reálný vliv například na množství spotřebovaného anestetika, na subjektivní prožívání ne/pohody před, v průběhu nebo po operaci. Třetí faktor, který nás bude v případě spolupráce zajímat, je doba rekonvalescence a následky pooperačního hojení, tedy jeho rychlost a kvalita a také pooperační komplikace,“ vysvětlil záměr výzkumu Humpolíček.
Vlastní představy
I když mluví o hypnóze, zdůrazňuje psycholog, že to není přesné označení. „Metody, které se využívají, nejsou hypnózou vedenou do hloubky. Jde spíše o imaginativní postupy, při nichž si je člověk téměř neustále vědom sám sebe i okolí a sám si z velké části určuje, kudy se budou jeho představy ubírat,“ popsal princip metody psycholog.
Pacient není závislý na tom, co mu odborník řekne. Učí se, jak si sám v mysli určovat průběh a především podobu svých představ o operaci a situacích, které nastanou. Touto cestou pak ovlivňuje své emoce či postoj k operaci a tím i průběh operace a pooperačního období.
Role psychoterapeuta, který musí být v kontaktu i s lékařem, je především v tom, že naučí pacienta základní relaxaci a pomocí představ s ním projde průběh operace i následný proces hojení a rekonvalescence. „Zjednodušenou formu využívají lékaři neustále - v tom smyslu, že pacientovi vždy dopředu říkají, co budou při operaci dělat,“ poznamenal Humpolíček. Doplnil, že metody hypnotizace se využívaly například v sedmdesátých letech minulého století (zejména v zubních ordinacích), ale zájem o ně s rostoucími možnostmi medikace postupně upadal.
Jestliže má psycholog možnost, především u plánovaných zákroků, pracovat s pacientem delší dobu, může jej připravit na situace, které vzniknou před i po zákroku, včetně budoucích omezení v běžném životě.
„Člověk, který absolvuje podobnou předoperační přípravu, získá další zkušenosti do života. Naučí se rychleji relaxovat a efektivně využít může i schopnost imaginace,“ zdůrazňuje Humpolíček a dodává, že on i další terapeuti se hypnotickými metodami v přípravě na operace zabývají již řadu let – v soukromých praxích i zdravotnických zařízeních.
Pokud se podaří například pomocí měření EEG či na datech o délce pooperačního hojení prokázat příznivý vliv imaginace při operačních zákrocích, mohly by tyto jednoduché postupy ušetřit nejen finanční prostředky například za anestetika či rekonvalescenci, ale přispět také k vyšší míře spokojenosti hospitalizovaných s nemocničním prostředím.
Z výzkumného hlediska by další metou mohl být výzkum zaměřený na zkoumání reakcí pomocí magnetické rezonance či jiných přístrojů, které umožňují lépe sledovat práci mozku v souvislosti s vnímáním bolesti, emocemi či vědomím v tak specifickém stavu mysli, jaký tzv. „hypnotický spánek“ nabízí.
