Když se v médiích objeví zmínka o nákaze streptokokem nebo stafylokokem, spojuje se to většinou s těžkým průběhem onemocnění a někdy také úmrtími. Výzkum, na kterém při svém doktorském studiu pracovala jedna z oceněných na Dies academicus Veronika Papoušková, tvoří jeden ze střípků komplikované mozaiky, po jejímž složení bychom snad mohli umět těžkému průběhu nákazy zabránit.
„Měli jsme štěstí, i to je totiž ve vědě potřeba,“ říká Papoušková o své badatelské práci a ohlasu, který výzkum a použité metody vyvolaly. Byla to ale i dřina. Mladá vědkyně strávila v laboratoři tisíce hodin probádáváním mechanismů, které se dějí na mikroskopické úrovni v rozměrech deset na minus devátou metru.
O co přesně šlo? Papoušková, která patří do výzkumné skupiny Biomolekulární NMR spektroskopie v Ceitecu, se snaží objasnit strukturu a funkci jedné z podjednotek RNA polymerázy, která se uplatňuje při přepisu DNA do RNA.
„Funkce a struktura RNA polymerázy je totiž známá jen u nejzákladnějších typů bakterií,“ přibližuje Papoušková. Mezi takové základní bakterie patří například Escherichia coli, která se řadí mezi gram-negativní bakterie a pro vědce je díky své relativní jednoduchosti oblíbeným modelovým mechanismem.
Existují však i bakterie gram-pozitivní, mezi něž se řadí také stafylokoky a streptokoky známé svojí nebezpečností pro člověka. A právě tato skupina, kterou vědci často nezkoumají, protože je poměrně složitá, zajímá i oceněnou biochemičku.
„Nezkoumáme však přímo stafylokoka, ale modelový jednodušší organismus, kterým je v našem případě Bacillus subtilis,“ naznačuje Papoušková.
Od spolupracovníků z Mikrobiologického ústavu Akademie věd už před startem své práce věděla, že tento organismus se od běžně zkoumaných gram-negativních bakterií odlišuje existencí podjednotky s názvem delta, která představuje Achillovu patu patogenních bakterií. Cíleným zásahem do takového proteinu je tak možné nebezpečnou bakterii, a třeba právě i stafylokoka, zneškodnit.
Nové metody = originální poznatky
K tomu je ale nutné prozkoumat stavbu proteinu do nejmenších detailů. A na to se právě oceněná doktorandka zaměřila. Nejenže získala originální poznatky, ale zároveň začala jako první v Česku používat nové experimentální metody.
Ty teď na přírodovědecké fakultě učí, ale i když výzkum pokračuje pořád dál, ona začala působit také jako manažerka výzkumných projektů. „Souhlasím s tím, že když člověk dodělá doktorát, měl by vyjet do zahraničí a věnovat se ještě víc svému rozvoji. To u mě z osobních důvodů nebylo úplně možné,“ vysvětluje změnu kurzu Papoušková.
Postup, který není v akademickém prostředí zcela standardní, si ale pochvaluje. "Můžu uplatnit další svoje schopnosti a k tomu se pořád podílím na výzkumu. Sedím u téhož pracovního stolu, takže jsem stále v úzkém kontaktu s lidmi, o jejichž projekty se starám."
