Odhalit principy vzniku chronické lymfocytární leukémie může pomoci práce doktorandky na lékařské fakultě Karly Plevové. Výzkumem tohoto v Evropě a Spojených státech nejrozšířenějšího typu leukémie se zabývá už více než šest let. Chronická lymfocytární leukémie je nádorové onemocnění krve, při kterém se jeden typ bílých krvinek – takzvané B-lymfocyty – mění v nádorové buňky. Postihuje lidi ve věku kolem šedesáti let a současnými léčebnými postupy je prakticky nevyléčitelné.
B-lymfocyty jsou součástí imunitního systému a umí rozpoznat a zneškodnit cizorodé látky, například bakterie a viry pomocí proteinů označovaných jako imunoglobuliny. Ty vznikají na základě přepisu imunoglobulinového genu, který se na rozdíl od jiných genů vyznačuje tím, že za normálních okolností v době takzvaného dozrávání lymfocytu výrazně mutuje. Díky tomu se vytvářejí specifičtější protilátky a rozšiřuje se spektrum škodlivých látek, na které umí imunitní systém reagovat. Každý B-lymfocyt má specifický imunoglobulin, který umí rozpoznat konkrétní patogen.
„Již dříve vědci přišli na to, že podle míry mutace imunoglobulinového genu se dají pacienti rozdělit do dvou skupin s odlišnou prognózou. Ti, kteří ho mají mutovaný, jsou na tom podstatně lépe než ti, kteří ho mutovaný nemají,“ uvedla Plevová, která pracuje v Centru molekulární biologie a genové terapie Interní hematologické a onkologické kliniky Fakultní nemocnice Brno a v laboratoři Lékařské genomiky Centra molekulární medicíny CEITECu MU. První skupina pacientů často nepotřebuje ani speciální léčbu a dožívá se podobného věku jako zdraví lidé. Pacienti s nemutovaným genem ale mají agresivnější formu onemocnění a musejí se léčit pomocí chemoterapie kombinované s imunologickou nebo biologickou léčbou.
Každý zdravý člověk má řádově bilion různých B-lymfocytů a tedy i imunoglobulinů. Doposud se však mělo za to, že při vzniku chronické lymfocytární leukémie vzniká nádor z jednoho B-lymfocytu, který se zmnoží a zaplaví organismus. Při nejmenším v počátku ale toto onemocnění takzvaně monoklonální zřejmě není. Plevová se spolupracovníky z Fakultní nemocnice Brno při porovnávání dat více než tisíce pacientů zjistila, že u řady z nich se v nádorové buňky mění více těchto bílých krvinek. „V podstatě u některých lidí existuje více leukémií vedle sebe,“ podotkla doktorandka.
Podle Plevové časem většina klonů zmizí a převáží jen jeden, často s nepříznivými genetickými vlastnostmi. Významné toto zjištění může být pro lékaře. „Opakovaná vyšetření imunoglobulinů mohou upozornit na zhoršení nemoci. Navíc objasnění principu vzniku leukémie napomůže navržení účinné léčby, která by vedla k úspěšnému vyléčení,“ uvedla výzkumnice.
Analýza imunoglobulinů však není jednoduchá záležitost. CEITEC MU spolu s lékařskou fakultou se proto podílí na dalším vzdělávání laboratorních pracovníků a lékařů. Koncem září se v Brně konal mezinárodní workshop s názvem Immunoglobulin Sequence Analysis in Chronic Lymphocytic Leukemia, jehož účastníci debatovali právě o analýze imunoglobulinových genů a jejich využití v diagnostice a prognostice chronické lymfocytické leukémie. Analýzu a vyhodnocení si mohli vyzkoušet v praktických cvičeních a kromě toho se také seznámili s výsledky Karly Plevové.
Nové zjištění, které bude mimo jiné publikovat prestižní mezinárodní časopis Haematologica, může pomoci i při dalším výzkumu tohoto typu leukémie. Poukazuje totiž na souvislost vzniku nemoci se stavem imunitního systému člověka a také na význam genetických změn přítomných v jednotlivých množících se klonech B-lymfocytů.
