Nebezpečná jízda, auta vytlačená z dálnice, napadání jiných řidičů. Podle titulků zpráv je agresivních řidičů na českých silnicích hodně. Podle nejnovějšího výzkumu vědců z Ceitecu Masarykovy univerzity mají tito lidé podstatně méně empatie než ostatní řidiči.
„Abychom mohli komunikovat s ostatními lidmi, musíme pochopit, že mají vlastní myšlení, vlastní hodnoty a emoce, které se liší od našich. Chtěli jsme zkoumat, zda a jak se liší zapojení nervového systému v konkrétních situacích mezi lidmi, kteří se chovají asociálně a těmi ostatními. Agresivní řidiči jsou příklad lidí, kteří se při řízení neberou ohled na jiné,“ popsal východiska studie jeden ze členů výzkumné skupiny Daniel Shaw, který studoval psychologii a výzkumné metody v psychologii na univerzitě v Nottinghamu.
Tým pod vedením Milana Brázdila zkoumal mozkovou aktivitu u skupiny 44 řidičů, z nichž 19 někdy způsobilo dopravní nehodu, dostalo pokutu nebo řídilo pod vlivem alkoholu či drog. Všem řidičům pouštěli videa z pět let staré kampaně ministerstva dopravy Nemyslíš, zaplatíš a také sérii kontrolních videospotů, které se podobaly původním klipům, ale nevyskytovalo se v nich nebezpečné chování ani tragické následky.
„Za pomoci funkční magnetické rezonance jsme při promítání videí měřili jejich mozkovou aktivitu. Potom museli spoty ještě slovně ohodnotit. Díky tomu jsme jednotlivcům mohli přiřadit určitou míru empatie,“ popsal metodu výzkumu profesor Brázdil.
Řidičům, kteří jezdili bez nehod a přestupků, se při sledování drastických spotů z kampaně aktivovala oblast na zevní straně spánkového laloku – sulcus temporalis superior – a také vykazovali vysokou schopnost vcítit se do pocitů a chování jiných lidí. „Tím jsme potvrdili předpokládaný význam této části mozku pro zajištění empatie,“ uvedl Brázdil.
U nezodpovědných řidičů se aktivovaly stejné oblasti mozku zodpovědné za empatii, ale podstatně méně intenzivně. „Nebezpeční řidiči také vykazovali v pohovorech menší míru empatie s oběťmi nehod,“ přiblížil člen výzkumného týmu Daniel Shaw výsledek šetření.
Zapojení neurovědního výzkumu do přípravy podobných kampaní tak může být podle expertů přínosné. „V tomto případě jsme prokázali, že kampaň Nemyslíš, zaplatíš sice velmi dobře funguje na běžné řidiče, ale dopad na jejich riskantně se chovající kolegy, na něž byla vlastně cílená, je výrazně nižší,“ zdůraznil Brázdil.
Podle Shawa však přesto mají podobné kampaně smysl. „Podobná videa stimulují oblasti v mozku, které jsou důležité pro sociální chování. Ukazuje se, že vyvolávají empatii k obětem silničních nehod a nutí diváky přemýšlet o důsledcích nebezpečné jízdy,“ dodal Shaw.
Ten oceňuje výzkum také z hlediska využití neurovědních technik jako je funkční magnetická rezonance. Využít se podle něj dají i ke zkoumání toho, jak různé podněty ovlivňují jednotlivce a zda se toho dá při přípravě podobných kampaní využít. „Dá se to využít také pro kontroverznější věci, jako je neuromarketing. Naše výsledky ukazují, že zobrazování mozku se dá využít k hodnocení účinnosti reklamních kampaní,“ doplnil Shaw.
Tým chce ve výzkumu řidičů-recidivistů pokračovat. Ve spolupráci s Centrem dopravního výzkumu se zaměří na rozhodování těchto lidí v různých dopravních situacích. Tato šetření by mohla pomoci i při úpravách kampaní, aby lépe fungovaly na nezodpovědné lidi za volantem. Shaw by se někdy v budoucnu také rád zaměřil na zkoumání toho, jak oblast mozku zodpovědná za empatii a komunikuje s dalšími částmi mozku a zda se i v tomto liší agresivní a slušní řidiči.
