Přejít na hlavní obsah

Čtyři mýty o elektromobilitě aneb Budoucnost je teď

Bude to trvat ještě dlouho? Týká se to pouze aut? Ne, píše Bohuslav Binka.

Elektromobilita se v posledních měsících stala konečně i v České republice společenským tématem. Všichni už víme, co je Tesla, tradiční automobilky plánují přechod na elektrický pohon svých aut v řádu několika let, a dokonce i ministerští úředníci uvažují, že zredukují 46 nutných povolení k výstavbě veřejné nabíjecí stanice pro elektromobily na pouhých 37.

Něco se tedy skutečně děje. Abychom si však uvědomili míru i trajektorie změn, které elektromobilita přináší, bude dobré poukázat na čtyři nejběžnější omyly, které se elektromobility týkají.

1. Bude to trvat ještě dlouho

Veliký omyl. Podstatné bariéry rozvoje elektromobility již padly. Dojezd se zvýšil na přijatelných 200 až 600 km, doba rychlonabíjení se snížila na 15 až 30 minut. Životnost nejnovějších typů baterií dosahuje přinejmenším 500 tisíc kilometrů. Tuto změnu objektivních ukazatelů navíc doplňuje stejně zásadní změna pohledu důležitých aktérů.

Jak vidí budoucnost elektromobility výrobci automobilů ukazuje jednoduché srovnání. V současnosti se v Česku nabízí k prodeji cca 250 až 280 modelů osobních aut. Do dvou let přitom světové automobilky nabídnou až 260 nových modelů elektromobilů a do čtyř let většina velkých automobilek hodlá nabízet elektroauta ve všech produkovaných kategoriích/třídách. Podle expertů se v Česku počet elektromobilů vyrovná počtu automobilů se spalovacím motorem nejpozději mezi lety 2025–2028, tedy přibližně za deset let. Což opravdu není dlouho. Šance, že naše příští auto bude elektrické, se zvýšila z řádu miliontin a tisícin na desítky procent.

2. Změní se jen motor

Další důležitý omyl. Elektromobil se díky konstrukční jednoduchosti a absenci rizikových komponent (vstřikování, převodovka, složitý chladicí systém) stává mnohem vhodnějším pro nové formy vlastnění – sdílení automobilů, dlouhodobý pronájem, půjčování – to vše bude s elektromobilem výrazně jednodušší než u aut se spalovacím motorem.

Takže automobily se s vysokou pravděpodobností nezmění jen zevnitř, ale především dokonají změnu našeho přístupu k dopravě jako takové. Auto asi pro většinu z nás přestane být statusovým symbolem a stane se spíše pouhou součástí elektromobilního (a pěšího) mixu dopravy. Paradoxně tak elektromobilita může snížit význam automobilu jako takového pro naše dopravní chování.

3. Týká se to pouze automobilů

Asi nejběžnější omyl. Revoluce v elektromobilitě nezačala před několika lety odvážnými plány Elona Muska s osobními automobily, ale mnohem dříve u dopravních prostředků přinejmenším stejně důležitých jako osobní automobil. Po městě se pohybujeme velkými „elektromobily“ už desetiletí, jen si to příliš neuvědomujeme a říkáme jim tramvaje. Z Brna do Prahy či Vídně také využíváme k dopravě vlaky napájené elektřinou.

Elektroauta tedy nejsou průkopníkem, ale spíše jedním ze zpozdilců, který se konečně probudil. A navíc se neprobudil sám. Vývoj v oblasti automobilů dále posunul vývoj v oblasti elektrokol, elektrických koloběžek a v posledních letech i automobilové nákladní dopravě, lodích a letadlech.

4. Elektromobil není šetrnější k životnímu prostředí

I toto tvrzení považuji za omyl. Výroba a provoz elektromobilu sice nemusí být nutně šetrnější k životnímu prostředí, ale přesto nabízí dvě zásadní výhody.

Za prvé dává možnost volby. Zatímco u auta se spalovacím motorem nemůžete spalovat nic jiného než benzín, naftu nebo plyn (či biopaliva, k jejichž výrobě bylo potřeba stejné množství nafty, jaké byste spálili bez nich), u elektromobilu se můžete rozhodnout pro elektřinu z obnovitelných zdrojů, třeba ze solární panelů na vlastním domě.

Za druhé: Výměna spalovacích aut za elektromobily prokazatelně přispěje ke zlepšení ovzduší velkých měst. A to jsou přesně ta místa, ve kterých zlepšit ovzduší potřebujeme.

Ačkoliv to tak z předchozích odstavců může vypadat, elektromobilita není zázračnou revolucí, která ve všech oblastech změní náš život k lepšímu. Je to však skoro určitě krok správným směrem.

Autor je vedoucím Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU

Hlavní novinky