Laboratoř v bohunickém kampusu, lidé v bílých pláštích. Letmý pohled po místnosti v přízemí pavilonu A5 člověka ničím nepřekvapí. Až pak si všimne, že lidé v pláštích jsou nějak menší a mladší a jejich nakládání s nástroji není jisté a automatické. Není se co divit, tohle nejsou studenti biologie, chemie, ani medicíny, ale žáci druhého stupně základní školy, kteří se přihlásili na letní školu Bioskopu, vědeckého výukového centra Masarykova univerzity.
Dnešní studentská vedoucí kurzu Hana Sedláčková tady má na starost skupinu dvanácti žáků druhého stupně základní školy. V týdenním programu se vedoucí střídají, každý má jeden den, kdy přibližuje jedno téma a žáci pak řeší různé úkoly a dělají pokusy. Mottem tohoto týdne je Cesta do hlubin buněčného mikrosvěta.
„Zkoušeli jsme třeba izolovat živou kulturu z mléčného výrobku, přípravu jogurtu, kvašení, při kterém vzniká alkohol, nebo jsme také hledali nejšpinavější místo,“ přibližuje Sedláčková. A mimochodem ano, i dětem vyšlo, že bakteriemi nejzaneřáděnějším místem je počítačová klávesnice.
Letní školy zorganizoval Bioskop celkem tři, každou pro jinou věkovou skupinu dětí. Tato byla prostřední a její účastníci se na využití pokusů, které dělali, mohli podívat i v reálném světě. „Vzali jsme děti do pivovaru, a když jim paní průvodkyně říkala, jak to v kádích kvasí, tak se hned rozzářily a říkaly, že už vědí, jak to funguje,“ vzpomíná Sedláčková.
„Nikdy jsem v opravdových laboratořích nebyla. Je to tady moc zajímavé a dostaneme se k věcem, které ve škole normálně neděláme,“ popisuje prostřední z trojice dívek seskupených u jednoho stolu, kde čekají, co jim vzejde z dalšího experimentu. Důvod, proč se v laboratoři ocitly, mají každá jiný. Zatímco tato by časem biologii nebo chemii ráda studovala a do laboratoře se vrátila, její dvě kamarádky z tišnovské školy (odkud jsou všechny tři) kurz zkrátka berou jako zajímavou náplň prázdnin.
Proč v létě do laboratoře?
Různorodé pohnutky k přihlášení vnímá i Petra Matulová, která Bioskop vede. „Letní škola je zdarma, takže část rodičů to bere tak, že se jim naskýtá výhodná možnost, kam v létě aspoň na týden umístit svoje dítě. Větší část rodičů a jejich dětí ale opravdu má zájem o to dozvědět se něco nového,“ říká žena, která jinak pracuje jako odborná asistentka na biologickém ústavu lékařské fakulty.
Přihlašování na letní školu otvírala někdy v dubnu a třeba ta pro nejmenší děti od šesti let se naplnila během tří dnů. U starších už to šlo o něco pomaleji, zaujmout kluka či holku v pubertě je přece jen složitější.
„Na dětech, které na kurzu vidím, je znát, že je práce v laboratoři baví, každá skupina to ale samozřejmě dává najevo jinak. Vděčné jsou hlavně malé děti, které všechno nadšeně zkouší u nás a pak ještě i doma,“ líčí Matulová a s úsměvem dodává, že jednou jí rodiče dokonce volali, že museli ještě večer do obchodu pro ocet a kypřicí prášek, protože ani jednoho už doma na další pokusy neměli dost.
O malé žáčky i středoškoláky se na letní škole starají studenti různých biologických, chemických nebo lékařských oborů. Umí všechno potřebné a vzhledem k věku mají k dětem přece jen blíž.
„Ráda bych zůstala u vědy, učit se nechystám, ale vidět děti, jak se zájmem dělají úkoly, je pro mě velká radost,“ říká Sedláčková a jedním okem přitom kontroluje, zda její svěřenci dělají to, co mají. Ve skupině má účastníky okresního nebo krajského kola biologické olympiády, ale i děti, jež se ve škole mikroskopu ani nedotknou. O to větší výzva pak je vymyslet program, který bude pro všechny zajímavý a zároveň pochopitelný.
