Sexuální život pavouků skýtá pro mnoho z nich smrtelné nebezpečí. Poměrně častým jevem u těchto živočichů je kanibalismus, při kterém samice zabíjí a konzumuje samce před, během či po kopulaci. Vědci z ústavu botaniky a zoologie přírodovědecké fakulty před časem zjistili, že u několika málo druhů, například Micaria sociabilis (česky mikarie pospolitá), jsou naopak ohroženy samice, především ty staré. Nejnovější pozorování v přírodě pak odhalila, že za tímto chováním je nižší potravní nabídka.
Tito drobní pavouci žijí na kůře stromů, především dubů, na jihovýchodní Moravě. Vyskytují se ve společnosti mravence lužního, kterého také napodobují. „V nové studii jsme chtěli zjistit, proč samci staré samice zabíjejí místo toho, aby je jednoduše ignorovali. Pozorováním v terénu jsme odhalili, že se samci z jarní generace vyvíjejí v období, kdy je výjimečně vysoká potravní nabídka a dosahují tím větší velikosti než samice. Nabídka potravy a její rozmanitost však prudce klesá v červenci, kdy samci dosahují dospělosti, a s touto situací se pak vyrovnávají napadením a konzumací starých, a tím pádem méně kvalitních samic,“ popsala nová zjištění doktorandka Lenka Sentenská. Samci pak čekají s pářením na mladé samice, které se jako u mnoha jiných druhů v přírodě vyskytují o několik týdnů později.
„Odhalili jsme také, že frekvence kanibalismu není každý rok stejná, ale mění se s ohledem na množství samic. Pokud jich samci potkávají dostatek (samice mohou být až dvakrát početnější než samci), můžeme kanibalismus pozorovat poměrně často. Jsou-li však samice méně hojné, je velmi vzácný,“ doplnil vedoucí její práce, Stano Pekár.
Samci tak vlastně zvažují, zda zabitím samice nepřijdou o potenciální sexuální partnerku, a odborníci tedy na základě pozorování předpokládají, že takzvaný reversní sexuální kanibalismus (standardní je ten, kdy samice pojídají samce) u pavouka druhu Micaria sociabilis představuje výhodnou a důmyslnou strategii, jak se vyrovnat s nedostatkem potravy.
V předešlé studii sledovali odborníci chování pavouků v laboratoři. Při tříletém výzkumu odhalili, že ke kanibalismu dochází krátce po prvním kontaktu. Samci zabíjeli samice bez ohledu na jejich velikost či počet předchozích partnerů. Zoologové se původně domnívali, že nejdůležitějším faktorem určujícím pravděpodobnost kanibalismu byl věk samice. V laboratorních podmínkách totiž pavoukům nabízeli dostatečné množství kořisti, aby právě hlad vyloučili jako možnou příčinu kanibalismu.
