I když většina hmyzu není v zimě aktivní, najdou se druhy, které i v mírných mrazech vyrážejí na lov. Patří mezi ně mimo jiné dva pavouci, šplhalka keřová a listovník obecný, kteří navíc jako „univerzální“ predátoři likvidují v tomto období škůdce.
Zimní aktivitu těchto pavouků odhalili odborníci z Ústavu botaniky a zoologie přírodovědecké fakulty už před několika lety, teď se jim podařilo nasimulovat a také pozorováním potvrdit, že významně přispívají k omezení populace škůdců. „Zajímalo nás, co tito pavouci v zimě žerou, a zjistili jsme, že jejich hlavní kořistí je mera skvrnitá, jeden z nejvýznamnějších škůdců hrušní v Evropě,“ uvedl zoolog Stano Pekár. Mera vysává z listů i větví šťávy, navíc vylučuje medovici, která zůstane na stromě a tím blokuje dýchání stromu. I když strom úplně nezahubí, oslabí ho natolik, že neplodí a neroste.
Práce publikovaná nedávno v Journal of Applied Ecology, podporuje jejich starší hypotézu, že pavouci mohou fungovat jako přirození regulátoři těchto škůdců. „Mery jsou na rozdíl od jiných druhů škůdců aktivní už při nízkých teplotách. Okolo devíti stupňů Celsia, tedy již koncem února, se začínají množit. V zimě pak přímo na větvičkách hrušní hibernují už téměř dospělí jedinci a jsou tak pro oba pavouky snadno dosažitelné,“ řekl Pekár.
Proč jsou oba druhy pavouků v zimě aktivní, vědci zatím netuší. „Aby pavouci a bezobratlí obecně přežili zimu, musí si v těle vytvořit nemrznoucí látku. Je možné, že naši dva pavouci to nedokážou, a proto ji musí získávat z kořisti, kterou uloví v zimě,“ podotkl Pekár.
Pavouky studovali vědci v laboratoři. Nasbírali je v hruškovém sadu, vystavovali různým teplotám od -2 do +15 stupňů a krmili je různými druhy kořisti. „Protože jsou takzvaní generalisté, nejsou tedy při lovu vybíraví, žerou i sebe navzájem. Museli jsme tedy vypozorovat i to, jak často a v jakých případech se loví navzájem,“ popsal část výzkumu zoolog. Doplnil, že pavouci se konzumují, jen když nemají alternativní kořist a záleží taky na tom, jak je případný soupeř veliký.
Aby si výzkumníci ověřili, že skutečně nejčastější potravou jsou mery, snažili se detekovat také DNA kořisti ze žaludků pavouků. Výsledky pozorování pak vložili do matematického modelu a výslednou simulaci porovnali se skutečností. „Od listopadu do března jsme každé dva týdny v terénu srovnávali realitu s předpovědí modelu a vycházelo to velmi dobře. Vytvořili jsme i simulace pro nejchladnější a nejteplejší zimy v posledních padesáti letech. Podle našich závěrů by se měl výskyt těchto pavouků v zimě podporovat,“ podotkl Pekár.
Sadaři jsou podle jeho slov zvyklí používat v zimě chemické látky na hubení hmyzu, tak aby přezimující druhy škůdců zlikvidovali. Současně s tím, ale hubí právě i přirozené nepřátele škůdců. Vyhubit například meru je přitom téměř nemožné. „Larvy i dospělí jedinci mohou být v hibernaci schovaní po výběžky kůry, takže se až k nim insekticid nedostane. Postřiky by se musely několikrát opakovat a navíc je tento hmyz známý tím, že si rychle vyvíjí proti používaným chemikáliím rezistenci,“ uvedl zoolog.
Podpora přirozené regulace za pomoci pavouků přitom není ani nijak nákladná. „V podstatě stačí omotat na zimu kolem stromů lepenkové pásy, které listovníkovi i šplhalce poskytnout dostatečný úkryt,“ dodal Pekár.
