Archeologové a geologové z Masarykovy univerzity zkoumající výrobní technologie a kulturní tradice pravěkého hrnčířství objevili nejstarší dosud známé použití sádry ve střední Evropě. Ta byla nalezena ve zbytcích inkrustace – bíle barvy používané k výzdobě pravěké keramiky – na nádobě objevené pravděpodobně v hrobu kultury zvoncovitých pohárů z Milovic u Mikulova, jejíž stáří je odhadováno až na 4500 let.
Vědci se zaměřili na výzkum výrobní technologie a tradice pravěkého hrnčířství. Keramické nádoby nalézané často jen ve formě střepů jsou totiž nejčastějším, a tudíž nejdůležitějším archeologickým pramenem. Do pozornosti týmu se dostala především takzvaná inkrustace.
„Je to bílá pasta používaná v kombinaci s červenou nebo černou barvou, která vytvořila na nádobách kontrastující vzory, a tím i výzdobu pravěké keramiky. Nejčastěji se používala na konci doby kamenné a začátku doby bronzové, tedy zhruba mezi 2500 a 2000 před naším letopočtem. Ve střední Evropě si však skoro nikdo nepoložil otázku, z čeho se tato bílá hmota vyráběla, rozhodli jsme se tedy sesbírat co nejvíc vzorků z Moravy a analyzovat je,“ uvedl Jan Kolář z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty MU.
Vědcům se podařilo z území Moravy sesbírat zatím největší množství vzorků v Evropě a analyzovat je pomocí rentgenové difrakce, určující jejich složení. Podařilo se jim identifikovat stopy celkem čtyř materiálů - kaolínu, kostí, uhličitanů a právě sádry. „Objev sádry nás opravdu překvapil, protože dosud nebyly z této doby žádné doklady o jejím využití ve střední Evropě,“ upřesnil Dalibor Všianský z Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty MU. Dodal, že například v oblastech Předního východu je využití sádry doloženo už z doby předkeramického neolitu, tedy z období 8600 – 5500 let před naším letopočtem.
Důležitým aspektem výzkumu bylo také hledání možných regionálních tradic. Odborníci došli k závěrům, že výroba keramických nádob i oné bílé pasty k jejich výzdobě byla založená na místních podmínkách. „Lidé využívali potenciál svého nejbližšího okolí, proto například kaolín používali hlavně v regionu, kde jej bylo dostatek. V keramice tedy nemáme doklady o masových přesunech materiálů a výrobků, tak jak se to dělo například u kovových artefaktů nebo jak jsme toho svědky dnes,“ vysvětlil geolog Jan Petřík.
Článek s výsledky výzkumu inkrustací byl přijat do jednoho z nejprestižnějších archeologických časopisů - Journal of Archaeological Science a vyjde v jeho zářijovém čísle, už teď si jej však můžete najít v databázi Web of Science. Ve výzkumu budou odborníci pokračovat. V současné době pracuje tým na otázkách spojených s kulturní identitou projevující se ve výrobě a spotřebě keramiky.
