Cenná faksimile mapy Evropy z 16. století, mapa Moravy od Jana Ámose Komenského a katalog Poklady mapové sbírky – takové výhry čekají na nejaktivnější dobrovolníky v soutěži projektu Staré mapy. Koordinátoři ocení tři nadšence, kteří v období od 27. listopadu 2014 do 31. ledna 2015 pomohou ztotožnit nejvíce míst na historických mapách s polohou na jejich mladších webových následnicích.
Zapojit dobrovolníky do projektu Staré mapy se jeho autoři rozhodli už na jaře 2013. Do internetové databáze umístili tisíce map z archivů českých institucí včetně těch z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU a nechali nadšence, aby propojením bodů na staré a aktuální mapě pomohli z historických exemplářů vytvořit digitální banku přístupnou veřejnosti. Od té doby se dobrovolníkům povedlo zpracovat už přes 33 tisíc map, což by v silách samotných vědeckých pracovníků nebylo.
Aktuální soutěž, která je už druhou v pořadí, má k práci nalákat další lidi. „Od spuštění soutěže se nám zdvihl téměř o polovinu počet vracejících se uživatelů oproti předchozímu období, zpracováno bylo už přes 3900 map,“ pochvaluje si Jiří Dufka z Moravské zemské knihovny, který má spolu s kolegy projekt na starosti.
Díky zakreslení původních koryt lze zabránit povodním
Jedním z těch, koho soutěž přiměla zapojit se do projektu, je i student aplikované informatiky na Masarykově univerzitě Martin Rumánek. Vytvářením digitálních map se zabývá ve volných chvílích necelý měsíc. I když začal jako úplný laik, už přišel na kloub několika záludnostem.
„Řada míst se v minulosti jmenovala úplně jinak než dnes, musel jsem najít způsob, jak jména míst ověřit. Je taky třeba dávat pozor, jak je mapa orientovaná, protože ne vždy je sever nahoře a západ vlevo a podobně,“ popisuje Rumánek své první zkušenosti s prací na projektu.
Důvodů k poznání starých map je celá řada. Například ty se zakreslenými potoky a řekami umožňují vracet vodní toky do jejich původních koryt a tím minimalizovat škody při povodních. Mapy středních měřítek mohou ukazovat, jaký má vliv na podobu měst dopravní infrastruktura a na těch největších lze podle Jiřího Dufky často pozorovat politické cíle jejich tvůrců.
Do projektu poskytly své sbírky významné české instituce od Národní knihovny ČR, přes Moravskou zemskou knihovnu, vědecké knihovny až po univerzity. Množství svých exemplářů poskytl i zmíněný Geografický ústav Přírodovědecké fakulty MU. Velkou výhodou projektu je, že umístěné mapy mohou lidé vyhledat bez znalosti autora nebo názvu.
Kuriózní třešničkou na dortu v databázi jsou mapy neexistujících území. „Jeden příklad za všechny může být mapa Utopie. Bohužel ji umístit nelze,“ dodává s úsměvem Dufka.
