Šťastná čísla nebo hráči, kteří mají větší štěstí při střelbě na koš nebo do brány jsou věci, kterým věří řada lidí a díky kterým mají mimo jiné úspěch sázkové kanceláře. Podle Pablo Guillena z University of Sydney jsou ale podobné sázky na štěstí jen otázkou nesprávného chápání statistiky a pravděpodobnosti.
Na přednášce pořádané v lednu Ekonomickou společností Masarykovy univerzity (MUES) Guillen představil experiment, který měl ověřit, jak moc lidé věří ve štěstí.
Do experimentu přizval studenty čtvrtého ročníku financí na vysoké škole a nazval jej The price of Luck neboli Cena štěstí. „V našem pokusu nemuseli účastníci pracovat s pravděpodobností či cokoliv odhadovat, byl totiž založený na hodu mincí. V tomto případě je tedy pravděpodobnost, že padne panna nebo orel vždy 50 na 50 a všechny pokusy jsou na sobě zcela nezávislé,“ uvedl Guillen. Přestože mladí ekonomové by tohle všechno měli vědět, výsledek experimentu odborníky překvapil.
Studenty rozdělili experimentátoři na dvě skupiny. V první fázi pokusu měla jedna skupina za úkol hádat, zda na hozené minci padne panna nebo orel. V další fázi pokusu pak členové druhé skupiny vsadili na někoho z původního týmu, protože v dalším kole házení mohli získat peníze podle úspěšnosti tipování jejich favorita. „Všem ale bylo řečeno, že náhodně vsadili na nejslabšího hadače, a pokud chtěli svou sázku změnit na toho nejúspěšnějšího, museli za to zaplatit. Cenu za změnu sázky jsme určili pomocí BDM metody, která v experimentální ekonomii měří ochotu platit,“ popsal pokus Guillen.
Při házení mincí je však počet správných tipů náhodný a podle Guillena by nikdo neměl být ochoten platit za změnu sázky na člověka, který měl při předchozích hodech více správných tipů. „Přesto ale většina členů druhé skupiny, přes 80 procent, chtěla za změnu zaplatit a byli ochotní dát více za změnu sázky pro čtyři či pět hodů, tedy za víc štěstí,“ shrnul výsledky experimentu ekonom.
Experiment v této podobě však mnozí kritizovali, rozporovali například využití BDM metody jako příliš složité a zveličující ochotu platit. Experimentátoři proto udělali nový pokus, v němž částku za změnu sázky z nejméně úspěšného na nejúspěšnějšího hadače stanovili pevně a navíc druhé skupině sdělili i počet správných tipů hádajících. „Ve druhém experimentu se už ochota zaplatit si za štěstí výrazně snížila, změnit sázku chtělo jen 21 procent lidí,“ dodal Guillen.
Podle něj je ale zarážející, že i studenti financí nebyli schopní pochopit, že házení mincí je náhodné. „Výsledky experimentu se dají interpretovat tak, že pro většinu lidí hraje v sázkách roli víra v to, že někteří lidé mají větší štěstí nebo jsou schopní jej přitahovat, a mohou tedy i zcela náhodný výsledek uhodnout častěji. To je ovšem nesmysl,“ shrnul Guillen.
Lidé nerozumí riziku ani experimentům
Podobné chování je podle něj spojeno se sklonem lidí k riziku. V ekonomii existuje řada modelů, jak se lidé s rizikem, které je obsaženo téměř všude, vyrovnávají a jak podle toho například investují.
„Podobnými experimenty se snažím ukázat, že naprostá většina lidí riziku nerozumí, neumí pracovat s pravděpodobností, a proto se nechová racionálně, ale spíš divně. Takové chování má ale velký vliv na ekonomiku a především na oblast financí, protože se vztahuje například na rozhodování na burze,“ vysvětlil cíle svých experimentů Guillen.
Snaží se také ukázat, že mnoho ekonomických experimentů může být pro jejich účastníky nesrozumitelných a jejich výsledky tedy nepřesné. Prosazuje názor, že by se pro ně častěji měla hledat alternativní vysvětlení. U experimentů s házením mincí tak například dodává, že mnoho lidí věří v paranormální jevy, anebo lidé prostě jen ve štěstí věří rádi a v riskantním chování, při sázení či na hraní na burze, hledají vlastně vzrušení.
„Nevěřím, že jsou lidé, kteří mají větší štěstí než ostatní. Nevěřím tedy ve štěstí. Vím, že v loterii se z každého vsazeného eura vrátí jen 80 centů, takže sázet je ekonomicky nevýhodné a je to hra pro milovníky rizika. Já riziko rád nemám, ale ... dovedu si představit, jak nešťastný bych byl, kdyby všichni kolem mě vyhráli a já ne,“ dodal s úsměvem.
