Jak se mění pracovní pozice během života jednotlivce, ale také ve srovnání s jeho rodiči, ukazuje do jisté míry i na to, jak spravedlivá je daná společnost. Studiem sociální mobility v České republice pro roce 1989 se aktuálně zabývají sociologové z Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií MU.
Společnost s vysokou sociální mobilitou je totiž podle sociologa Tomáše Katrňáka otevřená a z hlediska kvality života lepší. Příkladem jsou například skandinávské země. Míra mobility se dá ovlivňovat počtem míst na vysokých školách a trend jejich nárůstu je patrný v celé Evropě.
„V sociologii existuje něco jako koncept sociálního osudu, podle něhož je osud člověka ve společnosti předurčený rodinným prostředím, v němž vyrůstá. I náš výzkum mezigenerační sociální mobility se soustředí na to, do jaké míry původní rodinné prostředí ovlivňuje to, na jaké pozici na trhu práce člověk skončí,“ přiblížil výzkumný záměr Katrňák.
Člověk má na jednu stranu nějaký sociální původ, ale také nějaké schopnosti, které může vzděláváním rozvíjet. Velikost vzdělání je pak často také předpokladem k tomu získat na trhu práce určité pracovní pozice. Taková pozice je pak v životě klíčová, protože skrze práci člověk získává prostředky k obživě a jejich výše ovlivňuje i životní styl, velikost konzumu, tedy to, co si člověk může a nemůže dovolit a celkové sociální postavení ve společnosti.
„Ve výzkumu hledáme odpověď na otázku, jak se změnily šance lidí po roce 1989 dosáhnout jiné sociální pozice, než měli jejich rodiče. Před revolucí byla totiž tato oblast deformovaná tím, že velkou roli v přístupu ke vzdělání i pracovním pozicím hrála také politická příslušnost, přesněji řečeno loajalita k bývalému režimu,“ uvedl Katrňák.
Po roce 1989 se tak společnost vrátila k normálu, což s sebou neslo i v oblasti sociální mobility velké změny. „Zhruba u čtvrtiny populace nastala změna pracovních pozic, většinou šlo o lidi na vyšších místech. Když jsme se na data podívali podrobněji, nazvali jsme tento proces „návratem k sociálnímu původu.“ Došlo totiž k přiblížení pozic na trhu práce mezi rodiči a jejich dětmi a sociální mobilita v tomto období paradoxně oslabila, i když v době hroucení restriktivních omezení ve všech oblastech sociálního života měla spíše vzrůstat“ popsal výsledky rozsáhlého výzkumu sociolog.
Příčinou byl fakt, že před rokem 1989 zastávali řadu vedoucích funkcí lidé, kteří měli většinou nižší sociální původ a jejich vzdělání a schopnosti nemuseli pracovní pozici odpovídat, pokud byli politicky loajální. Po revoluci tito lidé svá místa opustili a na uvolněné pozice se dostali lidé s odpovídajícím vzděláním a většinou také vyšším sociálním původem. Obě skupiny se tak vlastně přiblížily zpět k tomu, co dělali jejich předci.
Odborníci se teď zaměří na období po roce 2000, které charakterizují jako dobu vzdělanostní expanze. „Zhruba v té době začal extrémní nárůst počtu vysokoškoláků, jejichž počty se zvedly z asi 200 tisíc na 400 tisíc. Právě otevření vysokých škol je cesta, jak oslabit vztah mezi sociálním původem a výslednou sociální pozicí,“ tvrdí Katrňák.
S kolegy tak chce ověřit hypotézu, že posledních patnáct let dochází v Česku k jevu, který nazývají odpoutávání se od sociálního původu. „Zatím nevíme, zda se to skutečně děje. Předpokládali jsme podobný jev na úrovni středního školství, ale tam nenastal. I když se možnosti dosáhnout středoškolského vzdělání s maturitou významně rozšířily a měly se tedy i zvednout šance pro děti z nižších sociálních tříd získat maturitu, nastalo to jen na určitých typech škol. Například na víceletých gymnáziích naopak jejich šance klesly,“ uvedl Katrňák.
Podobný jev, takzvaná horizontální diferenciace, by tak mohl nastat i u vysokých škol. „Jde o situaci, kdy si vyšší třídy v podstatě neuvědoměle začnou udržovat své sociální výhody tím, že se soustředí na určité vzdělanostní větve, a tím do nich zablokují vstup ostatním,“ podotkl sociolog.
Doplnil, že i když řada lidí rostoucí počty míst na vysokých školách kritizuje, je to pro společnost prospěšné. „Vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou obecně tolerantnější, méně rasističtí, mají lepší uplatnění na trhu práce, protože jsou pružnější, vytvářejí střední třídu ve společnosti a tím i politicky stabilnější prostředí. Extrémistické politické strany volí pouze ve výjimečných případech“ uvedl Katrňák.
I když se v aktuálním výzkumu sociologové nezabývají otázkou toho, jak je sociální mobilita podmíněna ekonomickými zdroji, tak z jiných výzkumů podle Katrňáka plyne, že v české společnosti je další studium více závislé na hodnotách, než na financích. „Problém je, že obecně mají lidé z nižších sociálních pozic také nižší aspirace a o vyšší vzdělání pak sami neusilují,“ dodal sociolog.
