Zprávu o tom, že se pacientovi vrátila rakovina, která se zdála být vyléčená, nechce slyšet nikdo. Bohužel se to ale děje. Objev odborníků z lékařské fakulty by to mohl změnit. Tým Michala Masaříka umí totiž díky novému typu mikroskopu u karcinomu prostaty v laboratorních podmínkách určit, jestli léčba skutečně zabrala a rakovinové buňky zemřely, nebo jestli znovu povstanou a budou ještě zákeřnější.
Schéma průběhu léčby při úspěšné chemoterapii je jasné: Pacient dostane léčivo, to nebezpečné buňky zahubí a s nemocí je konec. Každodenní praxe ale ukazuje, že tak jednoduché to není. Nejenže existují agresivní druhy rakoviny, které léčbě úspěšně vzdorují, ale také tyto nejnebezpečnější typy nemoci se liší v taktikách, jakými vzdorují. Právě ty vysvětluje článek týmu z lékařské fakulty, který před pár týdny publikoval odborný časopis Plos One.
Kanibalské buňky
Vědci už dříve zjistili, že rakovinové buňky se před chemoterapeutiky mohou bránit tak, že ty silnější požírají slabší, které používají jako zdroj energie. Chovají se jako kanibalové. Celý proces ale nešlo ničím pozorovat.
„Když jsme aplikovali léčbu, metabolické testy ukazovaly, že jsou buňky mrtvé. Nám se to ale pořád nezdálo, vypadalo to spíš, že hibernují. Jenže nebyla technika, jakou by to šlo dokázat,“ říká Jan Balvan, hlavní tvůrce odborného článku, jenž přibližuje tento i další dosud neznámé mechanismy.
Možnost, jak teorii s hibernací dokázat, se objevila díky zapojení nového holografického mikroskopu, který laboratoř získala od společnosti Tescan na testování. Přístroj nedělá jenom fotografické snímky, umí vzorky sledovat v čase třeba několik hodin a natáčí je jako film. Expertům tak zásadně změnil vnímání celého problému.
Potvrdilo se nejen to, že se některé buňky brání lékům tak, že pohltí jiné, slabší, ze kterých si vezmou živiny. Najevo ale vyšly také jiné formy interakcí mezi buňkami, které způsobují, že se nemoc nedaří definitivně porazit. „Pozorovali jsme třeba to, že se dvě buňky dokázaly propojit, aby přežily nepříznivé podmínky. Nebo to, že jedna buňka využila druhou jako úkryt před nepřátelským prostředím,“ přiblížila Martina Raudenská
Rakovina nová a ještě nebezpečnější
Výsledkem takových procesů je někdy návrat nemoci v ještě odolnější formě. Buňky totiž kvůli léčbě paradoxně urychlují svoji evoluci a dávají dohromady výhodné mutace. Nebýt nepřátelského prostředí, samy od sebe by pravděpodobně spolupracovat nezačaly.
Všechny zmíněné poznatky mají fyziologové ze vzorků ve zkumavce a z výzkumu rakoviny prostaty. Teď se je budou snažit ověřovat na jiných typech nemoci a na živých modelech. Pokud by jejich výstupy platily i mimo laboratoř, znamenalo by to, že umí už v relativně brzkém stádiu léčby (což samozřejmě závisí i na tom, kdy se s ní začne) odhadnout, komu se nemoc vrátí, a doporučit takový postup, kterým by šlo riziko recidivy zmenšit.
Nové informace by tak umožnily šetřit energii pacienta, čas jeho i lékařů a také peníze. „Znovu se ukazuje, že nádory nejde vnímat jako něco homogenního. Stejně jako každý člověk je jiný i každý nádor, takže je potřeba léčbu víc cílit a personalizovat,“ zdůrazňuje další člen vědeckého týmu Jaromír Gumulec.
On a jeho kolegové se ve výzkumu mohli posunout díky novému holografickému mikroskopu, který dostali na zkoušení od firmy Tescan. Spolupráce je oboustranně výhodná. Tým má k dispozici technologii, jaká se aktuálně aktivně využívá jen v londýnském Francis Crick Institute. Firma zase díky aktivnímu používání stroje dostává doporučení, co vylepšit a na čem zapracovat, aby mohla mikroskop pustit do běžné výroby a produkovat ho sériově.
