Šel-li člověk před třemi sty lety krajinou jižní Moravy, viděl řadu dominant, od kostelů či hradů až po šibenice. „Lidé si často představují jen dřevěnou konstrukci ve tvaru obráceného písmene L, ale v té době byly šibenice výrazné dřevěné či kamenné stavby na dobře viditelných místech,“ popisuje dávná popraviště Josef Unger z Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU, který se s kolegy zabývá mapováním moravských šibenic.
Letos mimo jiné prozkoumali pozůstatky popravčího místa u Křenovic na Vyškovsku, kde v sobotu 25. června otevřeli i naučnou stezku Šibeniční a popravčí vrch. Stezka má pět zastavení, která připomínají historii soudnictví, útrpného práva, katovského řemesla či věznění v českých zemích.
K tématu šibenic přivedl antropology architekt Jan Velek, který při studiu prvního vojenského mapování krajiny z druhé poloviny 18. století narazil na zvláštní značky s popisky „Galgen“, což je německy šibenice. Často k nim také odkazují místní názvy jako „Spravedlnost“.
„V 16. až 18. století měla hrdelní právo řada měst a na Moravě tak bylo okolo tří stovek šibenic. Přestože šlo o důležitá místa patřící do naší historie, žádné z nich není památkově chráněné. Rozhodli jsme se proto udělat nejprve soupis šibenic a chceme usilovat, aby se některé z nich památkami staly,“ přiblížil motivaci výzkumu Unger.
Většina šibenic byly čtvercové kamenné stavby se zdmi vysokými několik metrů, na nich byly vztyčené sloupy a přes ně trámy. Na těch se provinilci věšeli a zůstávali tam, dokud se jejich těla nerozpadla nebo nepřišla další poprava. Ostatky se pak ukládaly dovnitř stavby. „Oběšením se popravovali jen muži nižšího sociálního původu. Trest smrti byl běžný i za delikty, které bychom dnes možná posuzovali jen jako přestupky. Na šibenicích tak skončily tisíce lidí,“ podotkl Unger.
Tišnovské a křenovické popraviště
Antropologové však nekončí jen u mapování míst, kde popraviště stávala. Podařilo se jim už také odkrýt a prozkoumat několik míst. Pozůstatky první našli u Tišnova a druhou objevili na pomezí Křenovic a Slavkova.
Tišnovská šibenice, respektive její pozůstatky, se nacházejí v lese pod kopcem Klucanina. Místo a kosti, které tam odborníci našli, tak byly hůře zachovalé. Antropologové nakonec identifikovali 13 jedinců, z toho bylo i jedno dítě do půl roku, které tam zřejmě někdo pohřbil.
Letos se pak pustili do průzkumu šibenice u Křenovic, která spadla pod slavkovské panství. „Místo, kde stávala, jsme našli loni, na povrchu byli zlomky hornin, cihel, malta a zlomky lidských kostí. Letos jsme se studenty místo podrobně prozkoumali, odkryli jsme půdorys šibenice a mnoho kostí,“ uvedl Unger.
Vědcům se podařilo doložit, že obvodové zdi stavby měly asi tři metry na výšku a vstup do ní byl uzavíratelnými dveřmi. V rozích stavby byly sloupy vysoké další tři metry a přes ně trámy. Bývalé popraviště nyní leží v polích. „Naštěstí se nachází v místě, kde je i nivelační bod, takže to místo museli zemědělci objíždět, a proto jej nenarušili,“ podotkl antropolog.
Půdorys nakonec odborníci překryli geotextilií a zasypali jej. Na povrchu nad ním pak vzniklo jedno ze zastavení nové naučné stezky.
Co prozradí kosti
Antropologové ve výzkumu pokračují, ale přesunuli se už do laboratoří. „Nálezy teď zpracováváme, našli jsme tam kousky keramiky, minci a řadu lidských kostí. Minimálně tam bylo osm mužů, z toho jeden nedospělý okolo 17 let,“ uvedl Robin Pěnička z ústavu antropologie, který se výzkumem šibenic také zabývá. Šibenice v místě stávala určitě v 17. a 18. století a některé nálezy naznačují, že se zde mohlo popravovat i dřív.
Lidské ostatky vědci stále zpracovávají, protože kostry nebyly uložené v obvyklé anatomické poloze a byly v pomíchané, takže se je pokouší dát dohromady podle stáří odsouzených, vzhledu či barvy kostí.
Kromě samotných míst a archeologických nálezů se odborníci zabývají i hledáním písemných a dalších pramenů, která odkazují k moravským šibenicím a samotným popravám.
„Nejlépe zachovaná šibenice je u Vranova nad Dyjí, další rozsáhlejší zbytky jsou v Šatově,“ vyjmenovává Pěnička stavby, které by antropologové rádi dostali na seznam památkově chráněných objektů. Mezi další pak patří popravní místo v Lomnici.
Místo popraviště je možné navštívit i v Brně. Šibenice tam stávala v Křenové ulici nedaleko Zderadova sloupu.
„V blízkosti každé byla boží muka, kaple či sloup, u kterého se odsouzenec zastavil a poprosil přihlížející o odpuštění. Bylo zvykem, že mu odpustili, a teprve pak jej oběsili. Šlo především o to, aby se z nimi provinění netáhla dál, na věčnost,“ dodal Unger.
