Skalní stepi Pálavy patří k přirozeně nejsušším biotopům střední Evropy. Nacházejí se na mělkých kamenitých půdách jižních svahů s vystupujícími vápencovými skalkami, navíc v jedné z nejsušších a nejteplejších částí České republiky. Tento biotop je ochranářsky velmi významný, protože mezi trsy kostřav a kavylů se v něm vyskytují různé suchomilné druhy rostlin a živočichů, které jsou v České republice a ve střední Evropě vzácné. Sucho je tedy ekologický faktor, který přímo podmiňuje existenci tohoto biotopu. Nové výzkumy botaniků z ústavu botaniky a zoologie na Masarykově univerzitě však ukazují, že extrémní sucha z posledních let mohou poškozovat i tento biotop.
Botanici analyzovali unikátní 25 let dlouhou souvislou řadu zápisů druhového složení flóry z trvalých ploch ve skalních stepích nedaleko vrcholu Děvína v Pavlovských vrších, které zde každoročně od roku 1993 pořizoval kurátor herbáře Masarykovy univerzity Jiří Danihelka. Zjištěné změny ve vegetaci porovnali s měsíčním chodem teplot a srážek za celé toto období.
Studie publikovaná v mezinárodním časopise Journal of Vegetation Science ukázala, že vegetace skalní stepi se výrazně mění v závislosti na srážkách a teplotách předchozích dvou let, ale po opačných výkyvech počasí se zase vrací do původního stavu. Po srážkově bohatém létě dobře rostou vytrvalé (často trsnaté) rostliny včetně dominantních druhů skalních stepí (např. kostřava walliská a ožanka kalamandra).
Suchá léta následovaná vlhkou a teplou zimou naopak vyhovují především jednoletým a krátkověkým stepním rostlinám, které profitují z dočasného ústupu konkurenčně silnějších vytrvalých rostlin po jejich poškození letním suchem. Obě skupiny stepních rostlin, vytrvalé a krátkověké, se vzájemně střídají: když se zmenší pokryvnost jedněch, rozšíří se ty druhé, a naopak.
„Z našeho pozorování vyvozujeme, že krátkodobá nestabilita vegetace skalních stepí se střídáním alternativních stavů je klíčovým mechanismem pro dlouhodobou stabilitu, neboť účinně zabraňuje sukcesním změnám vegetace, potažmo i šíření křovin a lesa. To vysvětluje, proč se tyto trávníky mohou dlouhodobě udržet i bez cílených ochranářských zásahů, jako je vyřezávání křovin, seč nebo pastva,“ vysvětluje student botaniky Kryštof Chytrý, který se podílel na terénním výzkumu a zpracování dat.
Po více než 20 let od začátku sledování byla vegetace skalní stepi z dlouhodobého pohledu velmi stabilní. Po suchých letech se krátkodobě změnila, ale zase rychle obnovila do původního stavu. Od roku 2015, kdy se sucho opakuje v několika po sobě jdoucích letech, se však ve zkoumané vegetaci začala projevovat extrémní sucha. Zvyšující se frekvence suchých let způsobila, že porosty nestíhají regenerovat a ustupují z nich některé charakteristické stepní druhy, například právě trsnaté kostřavy, které patří k dominantu travního porostu skalních stepí.
Postupně mizí i další charakteristické druhy těchto suchých trávníků, mnohé z nich vzácné a chráněné, jako například kosatec nízký, za kterým každý rok v dubnu na Pálavu cestují tisíce návštěvníků. Naopak se šíří krátkověké rostliny a druhy vázané na narušovaná stanoviště, které jsou poměrně běžné i na místech silně ovlivněných člověkem včetně železničních náspů a intravilánů obcí a měst. Cenný přírodní biotop skalní stepi tak ztrácí své charakteristické rysy a začíná se čím dál víc podobat běžným biotopům v okolí lidských sídel.
Výzkum tak ukazuje poměrně překvapivé zjištění, že zvyšující se frekvence sucha může negativně ovlivnit nejen vlhké biotopy, jako jsou mokřady a malé vodní toky. Ohroženy mohou být i nejsušší biotopy střední Evropy. Jejich druhy jsou adaptované na sucho, ale i ty strádají, pokud se sucho opakuje v několika po sobě jdoucích letech.
