Dvě podzemní patra v jednom z nových pavilonů bohunického kampusu obsadil herbář ústavu botaniky a zoologie. Sbírka, která aktuálně obsahuje na 650 tisíc položek, je čtvrtá největší v České republice.
Univerzitní herbář vznikl už v roce 1921 spojením soukromých sbírek Josefa Podpěry, zakladatele botanického ústavu, a Heinricha Lause. Krátce po svém vzniku měl přes 30 tisíc položek. Postupem času se rozrůstal vlastními sběry botaniků z katedry, ale také nákupy, výměnami nebo dary sbírek soukromníků.
„Především v období mezi světovými válkami se vydávaly takzvané centurie. Na určité lokalitě se konkrétní rostlina nasbírala ve velkém množství, část sběru zůstala v naší sbírce a zbytek se po sadách čítajících obvykle stovku druhů (proto centurie) rozeslal do jiných herbářů po světě, ty zase na oplátku zasílaly rostliny ze svých centurií nebo duplikátní sběry nám,“ přiblížil jednu z možností rozrůstání sbírky Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie. Díky podobným výměnám jsou v univerzitním herbáři rostliny i z oblastí, kde členové katedry nikdy nebádali.
Přestože se centurie v současnosti už nevydávají, herbář se stále rozrůstá. V novém pavilonu obsadil větší část dvou podzemních pater. Nové kapacity mu při současném tempu přibývání rostlin vydrží podle odborníků na dalších padesát let. Každoročně se přitom sbírka obohatí o tři až pět tisíc sbírkových kusů.
Stěhování do kampusu výrazně zlepšilo podmínky pro uložení sbírky. „Rostliny jsme přeskládali z původních svazků do krabic. Ty jsou přístupnější pro badatele a hlavně šetrnější pro sušené rostliny,“ podotkl kurátor herbáře Jiří Danihelka. Mnohem snadnější bude pro odborníky také péče o herbář, do kterého se občas mohou pustit hmyzí škůdci. „Dříve jsme škůdce hubili chemicky v desinsekční bedně, kam se vešlo nanejvýš 40 balíků. Teď to budeme dělat najednou v celém herbáři, protože nové prostory jsou vzduchotěsné,“ doplnil botanik.
Čas od času se také revidují starší přehledy rostlin a některé široce vymezené druhy jsou přitom rozděleny do více druhů. „Se zdokonalováním molekulárních technik se pak také z novějších herbářových položek odebírá rostlinná DNA pro genetické analýzy,“ doplnil botanik.
Aby se rostlina mohla zařadit do herbáře, musí ji botanik nejdříve pečlivě vyrýt i s kořeny nebo oddenkem a pak pečlivě usušit. „Naší tajnou zbraní je časopis Muni, ale rostliny v něm samozřejmě sušíme až poté, co ho pečlivě přečteme,“ podotkl s úsměvem Chytrý. Rostliny v herbáři jsou většinou celé i s kořeny, květy nebo plody. Všechny části rostliny totiž nesou důležité rozlišovací znaky.
Chloubou herbářů jsou takzvané typové položky. Jde o rostliny, které někdo objevil a poprvé vědecky popsal. Univerzitní herbář jich má jen několik stovek, protože je podle Chytrého vlastně docela mladý. Pochlubit se však může jinou raritou. „Během druhé světové války byla do Protektorátu převezena část herbáře německého lichenologa z Brém, který studoval lišejníky z rodu dutohlávka. Po válce naštěstí nebyla zničena a spíš náhodou se dostala do univerzitního herbáře, ale až nedávno jsme zjistili, jak cenná je tato část sbírky pro světové odborníky,“ uvedl Chytrý.
Mnoho položek sbírky je označeno starými etiketami, z nich mnohé jsou psané kurentem, kterému se často nesprávně říká švabach, což je pro většinu současníků naprosto nečitelné písmo. Herbář však čeká částečná modernizace. Díky projektu Grantové agentury ČR se jeho část dočká digitalizace. Etikety popisující konkrétní rostliny se zadají do elektronické databáze, do níž se už běžně vkládají informace o rostlinách posbíraných v posledních letech.
Už nyní je víc než 30 tisíc záznamů z univerzitního herbáře dostupných v mezinárodní herbářové databázi Virtual Herbaria.
