V minulém díle jsme se zaměřily na to, jak svěření se někomu může pomoci obětem kyberšikany. Teď se podíváme na strategii, která je přímo specifická pro kyberšikanu, a to takzvaný technický coping.
Technickým copingem nazýváme všechny možnosti digitálních technologií, které mohou obětem kyberšikany pomoci bránit se před online útoky. Patří sem především smazání či blokování osoby, a to na sociálních sítích, v emailu či zablokováním telefonního čísla. Dál jde o zabezpečení soukromí na vlastním online profilu, smazání či změna vlastního účtu nebo telefonního čísla, nahlášení závadného obsahu online, což mohou být obrázky, ale samozřejmě i urážlivý text, nebo nahlášení útočníka administrátorovi stránek.
Výzkum v Jihomoravském kraji ukázal, že oběti kyberšikany z různých technických možností využívají nejčastěji smazání útočící osoby ze seznamu přátel a její další blokování. Obě tyto strategie jim ve více než polovině případů pomáhají cítit se emočně lépe i v tom zastavit probíhající kyberšikanu.
Další strategie jako smazání vlastního účtu nebo změna vlastní přezdívky či emailové adresy byly využívány již méně často, využila je méně než jedna třetina obětí kyberšikany. Není to až tak překvapivé, pokud si uvědomíme, že pro mnoho dětí a dospívajících jsou vlastní online profily nedílnou součástí komunikace s ostatními. Vzdát se jich sice může pomoci zastavit kyberšikanu, současně ale také negativně zasahuje do jejich sociálního života.
Pokud si tedy mohou vybrat, raději jdou cestou blokování nežádoucích obsahů a uživatelů a své profily se snaží udržovat aktivní a dostupné. Je proto určitě dobře, že sociální sítě, které jsou mladými lidmi jednou z nejčastěji využívaných online platforem, v dnešní době účinné možnosti blokování umožňují.
Kromě neochoty vzdát se určitých výhod online, může být další překážkou v použití technického copingu, že mladí o dalších možnostech nevědí, nebo je nedokáží efektivně použít.
V evropském výzkumu EU Kids Online II například jen polovina dětí a dospívajících uvedla, že dokáže změnit nastavení soukromí na sociální síti. Jen o něco málo více (64 procent) dokáže zablokovat zprávy konkrétního uživatele. Neměli bychom tedy podléhat dojmu, že všichni děti a dospívající vyrůstající v dnešním digitálním světě jsou automaticky dostatečně digitálně zdatní, a není proto potřeba jim radit v tom, jak internet používat.
Je třeba také připomínat, že kyberšikana je v naprosté většině případů spojena se šikanou školní. Pokud je to tak, technický coping sám o sobě nevyřeší celý problém, protože základy celé problematické situace lpí v reálném světě. Přesto i v těchto případech může technický coping pomoci – minimálně napomůže vytvořit bezpečnější prostředí na internetu, smazat nežádoucí obsahy a blokovat alespoň část z útoků.
K celkovému řešení je však potřeba postupovat podobně jako u školní šikany a zapojit rodiče, školu, a případně i další odborníky.
Autorky pracují na IVDMR FSS MU v projektu VITOVIN spolufinancovaném Evropským sociálním fondem a rozpočtem České republiky.
