Z dědičné informace (molekuly DNA) lze poměrně přesně vyčíst o jejím nositeli takové charakteristiky, jako je barva očí, barva vlasů, původ, a dokonce i morfologie tváře. V současné době se však intenzivně zkoumá ještě více fascinující možnost a tou je předpověď příjmení z DNA.
Myšlenka je založena na poznatku, že tak jako se dědí příjmení v mužské linií z otců na syny, stejně se dědí i chromozom Y, který mají pouze muži a který určuje právě mužské pohlaví. Na chromozomu Y jsou navíc sekvence, které jsou rodově velmi stabilní a mohly by být využity právě k předpovědi příjmení.
První významné potvrzení uvedeného předpokladu přišlo v roce 2000, kdy proběhla pilotní studie ve Velké Británii. Na zvoleném příjmení Sykes se podařilo prokázat, že u 21 ze 48 náhodně vybraných jedinců tohoto jména se vyskytoval i shodný chromozom Y. Ostatní Sykesové, kteří měli chromozom Y odlišný, pak pocházeli z jiných rodových linií, což se dalo očekávat, protože jméno Sykes je velmi časté a bude mít tedy v minulosti více zakladatelských linií.
V určité míře se pak na nesouladu mezi příjmením a chromozomem Y mohou podílet ještě i jiné faktory, jako je falešné otcovství, přijetí příjmení manželky, úřední změna příjmení, přijetí příjmení po adopci nebo náhodně vzniklá mutace na chromozomu Y v dané otcovské linii.
Výzkum pak dále směřoval k ověření toho, zda je tato vazba mezi příjmením a chromozomem Y spolehlivá a použitelná také u dalších příjmení. Například ve studii provedené v roce 2009 na 40 britských příjmeních byla výše uvedená zjištění potvrzena s tím, že nejsilnější je vazba u příjmení vzácnějších, což je v souladu s tím, že vzácná příjmení mají jen jednu nebo několik málo zakladatelských linií. Začínala se tedy před námi otevírat možnost, že by na základě specifických sekvencí na chromozomu Y bylo možné stanovit ta příjmení, která se v populacích vyskytují vzácněji.
Že se nejedná pouze o specifičnost britských příjmení, ukázal výzkum z roku 2015 provedený na 50 vybraných příjmeních u více než dvou tisíc mužů z Katalánska. Autoři výzkumu dospěli k závěru, že spolehlivost předpovědi katalánských příjmení analýzou chromozomu Y je kolem 60 procent.
Možná se někomu může taková spolehlivost zdát nízká, ale vezmeme-li v úvahu, že kdybychom takto provedli odhad příjmení například pachatele trestného činu, pak by to pro kriminalisty mohlo být velmi významné vodítko, na které podezřelé se při vyšetřování zaměřit, a tím pátrání urychlit nebo významně posunout.
Ukázalo se dokonce, že předpověď příjmení by mohla být možná nejen u vzácných mužských příjmení, ale i u těch naopak velmi četných. Zde by se totiž dalo využít databází DNA, kde by byly profily DNA, a tedy i chromozomů Y. Srovnání sekvence nejen chromozomu Y se sekvencemi v takové databázi by umožnilo stanovit nejpravděpodobnější příjmení nositele analyzované genetické informace.
Autoři katalánské studie spočítali, že databáze by pro tyto účely měla sestávat z necelých 38 000 profilů DNA (z 1 848 486 nositelů 3 173 nejčastějších katalánských příjmení). Takto velká databáze by umožnila předpovědět příjmení až s 80procentní úspěšností. Přitom vytvoření takto velké databáze by nebylo nijak zvlášť obtížné.
Praktické nasazení tohoto přístupu bude sice ještě vyžadovat další výzkum i v jiných populacích (v současnosti probíhá podobné zkoumání příjmení i v české populaci), aby bylo zřejmé, že postup je použitelný i na jiná příjmení než britská nebo katalánská, avšak doposud získané výsledky dávají velké naděje.
Zdá se, že se před námi rýsuje budoucnost, ve které bude možné u pachatele z jeho DNA stanovit nejen jeho podobu, ale i jeho příjmení. Genetika to tak zločincům ještě více zkomplikuje.
Autor je odborný asistent Ústavu experimentální biologie PřF MU.
