Počátky prehistorie univerzity na Moravě se dají vystopovat už vlastně roku 1573. „Tehdy vznikla první vysoká škola v Olomouci. Šlo o školu jezuitskou, a když byl v roce 1773 zrušen jezuitský řád, byla v souvislosti s tím zestátněna. Morava tehdy měla dvě centra – správní v Brně a církevní v Olomouci. Dokud byla univerzita církevní institucí, tak bylo logické, že byla tam. Ale když ji převzal stát, začalo se uvažovat o tom, že se přesune do Brna,“ přibližuje ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec.
A nápad se opravdu podařilo realizovat. V roce 1778 se univerzita díky tereziánským reformám přesunula do Brna. Dlouho se na ní však nevyučovalo. Za čtyři roky ji Josef II. v rámci racionalizace státní správy opět zrušil a stalo se z ní jen lyceum. Po krátkém obnovení byla pak stará moravská univerzita definitivně zrušena v polovině 19. století.
Boj o vysokou školu, která v moravské metropoli sídlí dnes, začala v 60. letech 19. století. „Jak olomoucká, tak brněnská městská správa tehdy požádaly o obnovení univerzity. Argumentovalo se tím, že Morava má vysokou kupní sílu a že je diskriminována v rámci monarchie,“ říká Jiří Pulec.
Zaměření těchto prvotních snah výrazně ovlivnilo rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou. „Tehdy Tomáš Garrgue Masaryk přišel s tezí, že máme-li mít jednu univerzitu, musíme mít dvě. Chtěl, aby vzniklo konkurenční národní centrum, které by tomu prvnímu oponovalo, aby v zemi nebyla jen jedna izolovaná univerzita s českým vyučovacím jazykem, která by tak nutně upadla do podprůměru,“ vysvětluje Pulec.
Proti zřízení nové české vysoké školy se však postavili brněnští a moravští Němci. „Stejně jako celá Morava, tak i Brno bylo dvojjazyčné. Němci ovládali brněnskou radnici, a nechtěli, aby se v Brně, a tím i na celé Moravě, posílil český živel. Navrhovali, ať se univerzita vybuduje třeba v Prostějově,“ líčí Pulec.
Do Vídně putovaly petice české i německé strany, ale vláda toho příliš dělat nemohla. Kdyby se přiklonila k jedné straně, znepřátelila by si druhou. Došlo mezi nimi i k otevřenému konfliktu.
„Začátkem října 1905 se v Brně konal sjezd Němců, Volkstag. Ti se sjeli ke svému tehdejšímu centru, dnes už neexistujícímu Německému domu na Moravském náměstí. Ve stejný den se sešli v Besedním domě i Češi a všechno vyvrcholilo pouličními šarvátkami, při nichž přišel o život dělník František Pavlík. Univerzita ještě ani nevznikla a už měla svého mučedníka,“ popisuje Pulec.
Nešťastná událost cestu za vybudováním brněnské vysoké školy na několik let zatarasila. Ještě před válkou se sice její zastánci začali ozývat znovu, ale celosvětový válečný konflikt je zase umlčel.
Až po jeho skončení nastala konečně vhodná doba, aby se přání Masaryka a dalších konečně uskutečnilo.
Ideu ještě ohrožovala touha Slováků, aby univerzita vznikla nejprve Bratislavě, nakonec bylo ale rozhodnuto ve prospěch brněnské univerzity. Brnu prospělo, že lidé, kteří bojovali za jeho vysokou školu přišli s nápadem daleko dříve.
