„Byl hrdý, že je Čech. Nenáviděl německý útlak, i když byl jinak dosti tolerantní. Jedl raději horší housky od českého pekaře než lepší od německého,“ i tak vzpomíná na svého otce v knize Prožil jsem zvláštní století světoznámý oční lékař Jan Vanýsek. Právě Rudolf Vanýsek měl velký podíl na tom, na jakou dráhu se jeho syn dal. Sám byl totiž také významnou osobností medicíny i veřejného života v Brně.

Už 18. dubna akademický senát zvolí pátého polistopadového rektora univerzity. Na výběr má z pěti kandidátů navržených zástupci akademické obce. Ne vždy ale volba byla tak svobodná.

Ve velké posluchárně Arnošta Inocence Bláhy seděl alespoň jednou každý posluchač fakulty sociálních studií. Ti, kteří studují sociologii, se v průběhu přednášek dozví, za co mu takto fakulta posmrtně prokazuje úctu. Ostatní se to mohou dozvědět v následujících řádcích.

Před měsícem jste si na tomto místě mohli přečíst text o objeviteli ferritinu a muži, jenž jako první český vědec dokázal vyrobit inzulín v čistém stavu, Vilému Laufbergerovi. Je-li řeč o Laufbergerovi, pak ovšem musí být zmíněn také jiný významný vědec, Edward Babák. To on byl Laufbergerovým učitelem a kromě vědomostí mu dokázal předat i lásku k tomu, co dělal.

Cukrovkou trpí v Česku zhruba tři čtvrtě milionu obyvatel, dalších 200 tisíc o tom, že ji má, neví. První skupina se léčí nejčastěji aplikováním hormonu inzulinu. Za to, že se mají čím léčit, vděčí mimo jiné někdejšímu děkanovi Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Vilému Laufbergerovi. Nejsou jedinými pacienty, na něž má Laufbergerova práce dnes a denně vliv. Světově uznávaný fyziolog a biochemik je svým významem přirovnáván k Janu Evangelistovi Purkyně. A porovnávání to není přehnané.

Srovnávat něčí život s houpáním na houpačce není příliš originální. Jenže zatímco v některých případech jde o srovnání nadsazené, v případě někdejšího děkana právnické fakulty Vladimíra Kubeše rozhodně ne. Posuďte sami.

Každý den chodí studenti filozofické fakulty kolem pamětní desky připomínající vědce a učitele, které umučili za druhé světové války fašisté v koncentračním táboře Mauthausen. Jedno jméno je části studentů známější než jiné. Jméno filozofa Josefa Tvrdého neznají jen z desky: jsou po něm pojmenovány vysoškolské koleje, stejně jako ulice, na níž se tyto koleje nacházejí. Nic z toho není náhodou. To jen Brňané a univerzita projevili úctu člověku, který si to opravdu zasloužil.

Možná se jimi někdo nechával okouzlovat jako dítě. Videa, která zobrazují, jak se postupně vyvíjejí rostliny, dokážou upoutat. Upoutala i Vladimíra Úlehlu. Jenže v letech, kdy v Československu nikdo o ničem takovém nevěděl. Budoucí děkan přírodovědecké fakulty a zakladatel jejího ústavu rostlinné fyziologie se stal propagátorem tehdy ve světě velmi moderní metody časosběrného přírodovědeckého filmu.

V začátcích fungování Právnické fakulty Masarykovy univerzity tvořili Karel Engliš, František Weyr a Jaroslav Kallab něco jako triumvirát. To oni se zasloužili o to, že fakulta vůbec vznikla. O prvních dvou jmenovaných se už na stránkách muni.cz psalo, o Jaroslavu Kallabovi si můžete přečíst dnes. I když jeho dva kolegové byli ve své době známější, Kallabův význam pro právnický vývoj je nezpochybnitelný.

Narodil se v Brně, odborníci jej považují za geniálního logika a časopis Time jej zařadil mezi sto největších myslitelů 20. století. Přesto se v České republice o fyzikovi a filozofovi Kurtu Gödelovi příliš nemluví.

Při procházce (nejen) po Brně jich lze projít spoustu. Ulice pojmenované po různých lidech z politického, kulturního či vědeckého života mají navěky ukazovat, že daný člověk byl opravdovou osobností. Podobně je tomu v případě bývalého rektora Masarykovy univerzity v letech 1933 až 1934 a děkana přírodovědecké fakulty Jana Zavřela. Jen s malou změnou. Po váženém entomologovi nepojmenovali žádnou z brněnských ulic, ale tři rody pakomárů, kteří nesou dodnes označení Zavřelia, Zavřeliella a Zavrelimyia.

Když stavaři před téměř pěti lety dokončili rekonstrukci fakulty sociálních studií, dostali její studenti a zaměstnanci spolu s novou budovou i netradičně vyzdobenou knihovnou. V jednom ze sálů si kolemjdoucí můžou prohlédnout kovovou konstrukci s částí jeřábu, která tam údajně zůstala po konstruktérovi Viktoru Kaplanovi, tvůrci vodní turbíny. Kaplanovo datum narození je díky tomuto vynálezu na seznamu světových kulturních výročí UNESCO.