Prométheus přežil válku pod uhlím

Snad žádné umělecké dílo zdobící budovy Masarykovy univerzity není tak známé jako dílo Antonína Procházky Prométheus přinášející lidstvu oheň. Rozměrný obraz umístěný v aule Právnické fakulty představuje jeden ze symbolů univerzity. Byl svědkem lednového předávání medailí úspěšným absolventům, ale i řady dalších významných událostí v minulosti.

Když se fakulta v roce 1930 stavěla, nikdo s umístěním tak monumentálního díla v jejích prostorách nepočítal. Aula, označovaná také jako auditorium maximum, v níž se dnes koná většina velkých akcí pořádaných univerzitou, původně sloužila jako shromaždiště jen pro Právnickou fakultu. Její budova měla být první z mnoha staveb, které se pro potřeby univerzity vybudovaly, ale nakonec se postavila jen ona. Proto představitelé školy rozhodli, že se sem nebudou velká shromáždění svolávat pouze provizorně, ale nastálo.

K tomu bylo potřeba ji přizpůsobit. Auditorium maximum mělo jen strohou výzdobu a profesor Lékařské fakulty Otakar Teyschl přišel s myšlenkou, aby se jeho průčelí pokrylo obrazem. Ten měl být nejen uměleckou, ale především ideovou dominantou prostoru. Teyschl také navrhl, kdo by se měl realizace nápadu monumentálního plátna ujmout. Zakázku dostal na základě rozhodnutí Akademického senátu z ledna roku 1938 Teyschlův blízký přítel malíř Antonín Procházka. Umělecká komise univerzity pak schválila mytologický námět obrazu – Prométhea, který přináší lidstvu oheň poznání.
„Procházka postavu bájného Titána Prométhea celoživotně obdivoval a dá se říci, že se s ním v lecčems podvědomě ztotožnil. V rozměrné malbě ožil motiv bájného heroického činu, jehož příklad měl u diváka právě v pohnuté době konce 30. let mobilizovat ušlechtilé lidské vlastnosti,“ stojí v publikaci Antonín Procházka, 1882–1945, sepsané kolektivem autorů u příležitosti souborné výstavy jeho tvorby v roce 2002.

Procházka se námětem zabýval dlouhodobě, podrobně rozpracoval i nejmenší detaily. Obraz o rozměrech 7,5 krát 13 metrů rozčlenil do tří pásů. Uprostřed dominuje postava Prométhea s pochodní poznání, kterou podává lidstvu. Doprovází ho přitom alegorické postavy znázorňující vědy zastoupené na univerzitě. Do horního pásu umístil Procházka boha Slunce řídícího čtyřspřeží, figury ve spodní části zastupují řemesla jako stavitelství lodí nebo měření času podle hvězd.

Odborníci o Prométheovi mluví jako o vrcholném díle posledního období Procházkovy tvorby. Malíř obraz ve spolupráci s manželkou Linkou tvořil od července do října 1938. Namalován je technikou tempery s olejem, při které Procházka používal jako pojidlo vejce. Slavnostní vernisáž se uskutečnila 16. prosince 1938.

Milovníci umění se z něj však dlouho netěšili. Nástup nacistů ohrožoval nejen lidské životy, ale i umělecká díla. Prométheus válku přestál jen díky úkrytu ve sklepě pod hromadami uhlí. Drsné podmínky malbu poškodily, a proto musela projít restaurátorským zásahem. Ten nejpovolanější, sám Procházka, už se jej však ujmout nemohl. Zemřel 9. června 1945. Restaurovala jej proto jeho žena Linka.