Univerzita se rozjížděla pomalu. Nebylo kde učit

Zřízení Masarykovy univerzity v lednu roku 1919 znamenalo pro Brno velkou čest, ale nejen státní úředníci si hned po jejím ustavení museli začít klást nerudovskou otázku: Kam s ní? Jeden z argumentů pro zřízení vysoké školy v Brně byl, že město má dostatek správních budov, kde by se výuka mohla konat, aniž by se muselo začít kvapně stavět. To se však ukázalo jako zcela mylný dojem.

Tvůrci zákona o zřízení univerzity věděli, jaké v Brně panují podmínky, a proto do zákona zapracovali i paragraf o tom, že potřebné budovy mají být dostavěny. Než se tak stalo, musely však fakulty vzít zavděk provizoriem, protože s výukou se mělo začít co nejdříve.

„Lékařská a Právnická fakulta měly zahájit činnost od zimního semestru 1919/1920, přírodovědecká a filozofická od zimního semestru 1921/1922,“ konstatuje publikace Masarykova univerzita: založení, stavební vývoj, insignie.

Pro vyučování byly nejvhodnější budovy typu kasáren nebo sociálních ústavů a se vznikem univerzity o ně začala v Brně přetahovaná.

Lékařská fakulta dostala do začátků prostory bývalých zeměbraneckých kasáren na rohu ulic Úvoz a Údolní, kde dnes sídlí Fakulta elektrotechniky VUT. Zároveň však potřebovala místo, kam by mohly být umístěny kliniky. Ty nakonec získaly provizorní útočiště v Zemské nemocnici u svaté Anny na Pekařské ulici.
Ještě hůř na tom byla Právnická fakulta, pro kterou se samostatná budova vůbec nenašla. „Musela se vměstnat do několika místností biskupského alumnátu (školské zařízení zakládané pro sociálně slabší žáky – pozn. red.) na rohu Seminářské (dnes Smetanovy) a Antonínské ulice,“ přibližuje kniha o historii univerzity.

Ani Přírodovědecká a Filozofická fakulta nedostaly zázemí hned a bez průtahů. Pro Přírodovědeckou fakultu se ukázala být díky pavilonovému řešení nejschůdnější variantou budova chudobince mezi ulicemi Veveří, Kotlářská a Kounicova. I když se začala hned upravovat, kapacitně nevyhovovala ani ona. A to ještě řada ústavů sídlila mimo areál. Členové profesorského sboru se shodli, že v takovém prostředí může fakulta fungovat maximálně pět let. „Bylo to sice více než reálné zhodnocení stavu, ovšem zakrátko i největší optimisté poznávali, že doba, po kterou bude fakulta nucena pracovat v nevyhovujících podmínkách, bude patrně mnohem delší,“ říká se v publikaci. Nikdo v té době asi netušil, že fakulta na svém místě, byť rozsáhle stavebně upravená, zůstane i v 21. století

Filozofická fakulta začala svoje působení v sirotčinci na Falkensteinerově (dnes Gorkého) ulici. Svoje sídlo tam má i dnes, ale před devadesáti lety vypadalo úplně jinak. Koncem roku 1919 měla fakulta místo dnešních čtyř budov k dispozici jen jednu, ostatní se měly teprve začít stavět. A i o tu jedinou se navíc musela dělit s ředitelstvím drah, což nakonec zapříčinilo roční zpoždění začátku výuky.

Umístění pro jednotlivé fakulty se hledalo těžce, avšak ještě hůř se hledalo místo pro rektorát. Určitou dobu sdílelo vedení univerzity prostory na Úvoze s Lékařskou fakultou, později bylo rozhodnuto, že dostane vlastní budovu. Ta vznikla ve 20. letech v Sirotčí (dnes Grohově) ulici.

Přesto, že se postupně začalo vyučovat, panovala s přidělenými prostorami nespokojenost především na Lékařské a Právnické fakultě. Proto se stále více mluvilo o výstavbě speciálního areálu určeného pro Masarykovu univerzitu, takzvané Akademické čtvrti. O jejím budování si můžete přečíst v příštím čísle muni.cz.