Válka brala životy, možnost studovat i vědecky pracovat

Když bylo 15. března 1939 obsazeno Československo a vytvořen Protektorát Čechy a Morava, nikdo si asi nedokázal představit, co se bude dít s českými vysokými školami. Nacisté už možná v té chvíli měli plán, že je zavřou. Zrealizovali jej však až 17. listopadu po nepokojích způsobených smrtí studenta Jana Opletala. I pro Masarykovu univerzitu platilo, že její budovy zůstaly po dobu pěti a půl roku studentům a pedagogům nepřístupné.

Hned po okupaci na školách velké změny nenastaly. Situace se však postupně zhoršovala a vše vyvrcholilo začátkem zimního semestru. Blížil se 28. říjen, který se vždy mohutně slavil, a lidé si hrdě připomínali vznik samostatného Československa. „Němci se obávali, že o sobě národ dá vědět, a báli se toho i na univerzitě. Studenti byli vždy tou nejradikálnější skupinou obyvatel, a proto tehdejší rektor Arne Novák vydal prohlášení, v němž posluchače nabádal, aby nekonali nic, co by mohlo ohrozit je nebo školu,“ uvádí Jiřina Kalendovská z Archivu Masarykovy univerzity.

Přesto se demonstrace konaly. V Brně poměrně klidné, bouřlivější v Praze a nacisté je využili jako záminku k zastavení činnosti vysokých škol. Vše si precizně připravili. „Hned v ranních hodinách obsadili všechny univerzitní budovy i Kounicovy studentské koleje. Nikoho už do nich pak nepustili,“ říká Kalendovská.

V době války byli studenti nuceně nasazeni nebo začali pracovat. Profesoři byli předčasně penzionováni či, jak se tehdy říkalo, dáni na dovolenou s čekatelným. Jakékoliv shromažďování bylo nežádoucí a gestapo jej tvrdě postihovalo. „Každý nedemokratický režim sleduje, s kým se vzdělaní lidé setkávají. Němci už když do Brna přišli, měli od konfidentů seznamy lidí, na které si mají dát pozor,“ přibližuje Kalendovská. Studenti i pedagogové patřili k aktivním členům odboje, o čemž svědčí i pamětní desky, které je na budovách fakult připomínají. Zdaleka však nevyjmenovávají všechny oběti.

Za spolupráci s odbojem byla řada posluchačů a učitelů vězněna na Špilberku. Odsud je Němci převáželi k výslechu do řídicí úřadovny gestapa pro Moravu a Slezsko, na kterou přetvořili budovu Právnické fakulty. Někteří zůstali ve vězení, jiné poslali nacisté do koncentračního tábora. Řada brněnských studentů zahynula v Sachsenhausenu, někteří profesoři byli deportováni do Mauthausenu. Několik stovek lidí našlo smrt v Kounicových kolejích. V době prvního a druhého stanného práva zde nacisté popravili asi pět set padesát lidí. Čísla přitom nezahrnují všechny oběti, o mnoha dalších se zprávy nedochovaly. Jisté však je, že Masarykova univerzita měla nejvíce obětí ze všech brněnských vysokých škol.

Univerzitní budovy dostaly novou funkci. Budova Filozofické fakulty připadla správnímu úřadu oberlandrátu, budova Přírodovědecké fakulty pak německé vysoké škole technické, na Lékařskou fakultu na Úvoz se nastěhovali členové Hitlerjugend. Všechny prostory si noví nájemníci přetvářeli podle svých potřeb, nejvíc poničili stále ještě novou Právnickou fakultu. Nejdříve sloužila jako ubytovna, jako sídlo gestapa od roku 1940. „Tajná státní policie nepotřebovala velké posluchárny, ale kanceláře pro úředníky a cely. Na dvě poschodí byla rozdělena i velká posluchárna, z níž se staly dílny pro vězně,“ vybírá z mnoha stavebních úprav Kalendovská.

Nacisté také strhli obraz Prométhea a „ozdobili“ fakultu po svém. V zadní místnosti v dnešní menze si zřídili bar a jeho stěny dali pomalovat výjevy z germánské mytologie. Velitelé šli tak daleko, že bájným postavám nechali vtisknout dokonce své obličeje. Rozmar se jim však nevyplatil. Po válce některé z nich právě podle maleb vypátrala policie.

Drancování města a trápení lidí trvalo až do 26. dubna 1945, kdy Brno osvobodila vojska druhé ukrajinské fronty. Přes velké ztráty na životech a rozsáhlé škody na majetku se na univerzitě začalo znovu učit ještě v letním semestru.