Studenti, kteří teď nastoupili na Masarykovu univerzitu, si na ten
nepříjemný pocit možná ještě vzpomínají. Obava, že se kvůli špatnému
výsledku z přijímacích zkoušek na vysokou školu nedostanou, kolovala
v hlavách snad všem. Přitom šanci, že se z nich stanou vysokoškoláci,
měli mnohem větší než někteří jejich předchůdci.
V počátcích existence Masarykovy univerzity byly kritériem pro přijetí hlavně maturita a znalost latiny. Uchazeči o přijetí žádnou zkoušku nepodstupovali. „Odporovalo by to totiž zásadám o volném přístupu na vysoké školy,“ upozornili ve čtvrtém čísle revue Universitas z roku 1995 historici Jiřina Kalendovská a Jiří Pulec. Jenže počet studentů stále rostl a přeplněné posluchárny se stávaly čím dál tíživějším problémem. „Proto začaly nejen na Masarykově univerzitě ve 30. letech minulého století sílit hlasy požadující zavedení takzvaného numerus clausus, tedy že se začal limitovat počet zapisovaných studentů,“ popsali Kalendovská a Pulec.
První přijímací zkoušky se pořádaly v roce 1948. Bohužel se však staly nástrojem výhradně politické selekce uchazečů a tento aspekt si do značné míry uchovaly až do roku 1989. Foto: wwww.sxc.hu
Rozhodoval i názor Národního výboru
Fakt, kolik lidí se na univerzitu nakonec dostane, ovlivňovaly především dva aspekty: politický a plánovací. „Každá přihláška musela obsahovat vyjádření národních výborů, jež mohly o uchazeči podat spolehlivé informace, a posudek ředitelství školy vypracovaný ve spolupráci s odborovou organizací a Svazem české mládeže,“ píše se v knize o historii vysokého školství na Moravě. Právě politické důvody zamezily přístup ke studiu největší části uchazečů. Zanedbatelné množství však nebylo ani těch, kdo neprošli sítem plánování.
Státní plánovací komise vždy zaslala na školy takzvaná směrná čísla a z nich se při přijímání vycházelo. Stát si například dopředu spočítal, kolik kunsthistoriků se má šanci v praxi uplatnit, a škola pak nesměla přijmout ani o jednoho víc. Ty, kdo třeba i vyhověli politickým kritériím, tak mohla zastavit skutečnost, že jejich obor může začít navštěvovat třeba jen deset lidí. Výjimkou tak nebyly ani případy, kdy se někdo na svůj vysněný obor dostal třeba na osmý pokus.
