Zpočátku jej však víc než ta česká zajímala díla německá. „Ve studijním roce 1901/1902 pobýval na univerzitě v Berlíně a po doktorské disertaci Klopstockův vliv na poezii českého národního obrození se na pražské filozofické fakultě habilitoval spisem Menzel, Boerne, Heine a počátkové kritiky mladoněmecké pro dějiny německé literatury,“ píše se v publikaci Slavica na Masarykově univerzitě v Brně.
Krátce po svém příchodu do Brna Novák přijal nabídku na místo vedoucího kulturní rubriky Lidových novin. Vedle Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky nebo Rudolfa Těsnohlídka se tak podílel na nejslavnější éře listu. Stal se kmenovým kritikem Lidových novin, o němž Kosatík soudí: „Jako jediný se šířkou autorského záběru i vykladačskými schopnostmi dokázal vyrovnat F. X. Šaldovi a podle některých ho ve 30. letech dokonce předčil.“
Novák se ale zdaleka nezabýval jen novinářskou prací. Se stejným nadšením jako v mládí německým autorům se později věnoval české literatuře 19. století i starším autorům, jako byli Jan Hus a Jan Ámos Komenský. Všechny své znalosti pak zúročil, když zpracovával obsáhlé dílo Přehledné dějiny literatury české, jejichž definitivní verze zahrnuje období od epochy církevněslovanské až do roku vydání díla, roku 1939.
K tomu všemu je třeba připočíst také Novákovu práci v roli akademického činitele. Rok působil ve funkci děkana Filozofické fakulty, dokonce dvakrát jej členové grémia složeného ze zástupců všech čtyř fakult zvolili na post rektora Masarykovy univerzity. Rektorem byl Novák v těch nejsložitějších časech. Když ve funkci působil, zažilo na válku se chystající Československo všeobecnou mobilizaci, mnichovský diktát s odstoupením českého pohraničí i uzavření českých vysokých škol. Novák se snažil za univerzitu neustále bojovat a tlaku okupantů na univerzitu dlouho odolával. V době uzavření univerzit už však umíral, zemřel na konci listopadu 1939.
