František Weyr: Zakladatel univerzity i tvůrce ústavy

Pobyt ve třech různých městech se výrazně promítl do života českého právníka, státovědce a statistika Františka Weyra. To působení však nebylo jednostranné. Výsledky Weyrovy práce jsou obzvlášť v Brně patrné dodnes. Byl to právě on, kdo spolu s Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o zřízení Masarykovy univerzity.

i

Přitom při jeho narození by jen málokdo hádal, že nejpodstatnější část svého života stráví právě v Brně. „Narodil se v roce 1879 a vyrůstal v císařské Vídni, ale po předčasné smrti otce se jeho rodina přestěhovala do Prahy. Ačkoliv měl zpočátku potíže s češtinou, práva už vystudoval na české Univerzitě Karlově,“ líčí vedoucí katedry právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity Miloš Večeřa.

Po studiích se Weyr pracovně vrátil do Vídně, ale přitom se věnoval i vědecké práci a v roce 1908 úspěšně dokončil habilitační řízení. „Potom se ovšem musel rozhodnout mezi Prahou a Vídní. Jeho docentura mu totiž byla udělena jen s podmínkou, že se přestěhuje do Prahy,“ podotýká Večeřa. Weyr si vybral Prahu, ale brzy se stěhoval znovu, tentokrát do Brna. Od Karla Engliše dostal nabídku, aby se stal profesorem na české technice. „To, že dosáhl konečně postavení vysokoškolského profesora, ho velmi uspokojovalo. Od mládí ho považoval za svůj ideál,“ popisuje autor Weyrovy monografie Večeřa.

V jednom však nadanému muži nové místo úplně nevyhovovalo. Nechtěl být „jen“ učitelem práva. Podle Večeři cítil, že je stvořený spíš k vědeckému bádání: „K tomu mu brněnská technika nemohla poskytnout dobré podmínky. Později otevřená právnická fakulta na Masarykově univerzitě už ovšem ano.“
Fakulta stejně jako celá Masarykova univerzita vznikla za Weyrova přispění v lednu roku 1919. Prvním děkanem na právech se stal právě František Weyr, jenž se významně podílel i na tvorbě první československé ústavy.

Po vzniku fakulty už se mohl konečně naplno zaměřit na svou novou koncepci právní vědy, normativní právní teorii, která se zformovala do podoby vědecké školy a byla označována i jako Brněnská škola právní teorie. Na právnické fakultě se sešla řada odborníků a v období první republiky získala skvělou pověst doma i v zahraničí.

Weyr se stal členem několika vědeckých organizací, začal vydávat mezinárodní časopis Revue Internationale de la Théorie du Droit psaný francouzsky a německy, ale zdaleka se nezabýval jen vědou. V letech 1923 a 1924 byl rektorem Masarykovy univerzity a angažoval se také v brněnském veřejném životě.

Šťastné období však rázně utnula nacistická okupace. Od jejího počátku se o něj zajímalo gestapo, na krátkou dobu skončil i ve vězení. „Weyrův právní pozitivismus, který říkal, že rozhodující je jen obsah právní normy, ale z pohledu právní vědy zcela vylučoval morální či politická hlediska, fašistům přirozeně ani trochu nevyhovoval,“ vysvětluje Miloš Večeřa.

Bohužel pro Weyra se jeho učení nezamlouvalo ani komunistům, a tak si poválečného návratu k pracovním povinnostem na právnické fakultě mohl užívat jen chvíli. V dubnu roku 1947 jej potěšilo jmenování čestným doktorem, ale to byla jedna z posledních událostí, která mu udělala radost. Pak se stal obětí komunistických čistek a z fakulty musel odejít. Až do své smrti v roce 1951 se už vědeckou prací, i kvůli špatnému zdravotnímu stavu, mohl zabývat jen ve své domácí pracovně.