V knihovně FSS se kdysi zkoušelo rádiové vysílání

Když stavaři před téměř pěti lety dokončili rekonstrukci fakulty sociálních studií, dostali její studenti a zaměstnanci spolu s novou budovou i netradičně vyzdobenou knihovnou. V jednom ze sálů si kolemjdoucí můžou prohlédnout kovovou konstrukci s částí jeřábu, která tam údajně zůstala po konstruktérovi Viktoru Kaplanovi, tvůrci vodní turbíny. Kaplanovo datum narození je díky tomuto vynálezu na seznamu světových kulturních výročí UNESCO.

Rakouský inženýr v budově, která vznikla v roce 1910, skutečně bádal. Jeho laboratoř se však s největší pravděpodobností nacházela jinde. „Existují původní plány budovy, podle nichž mělo mít Wasserbaulaboratorium, tedy laboratoře pro vodní inženýrství, své místo vedle dnešního studentského klubu,“ říká historik umění Jiří Kroupa z filozofické fakulty.

Dokumenty dokládají, že Kaplan pracoval v místnosti, kde se dnes scházejí fakultní spolky. Na tom, že jsou plány psány v němčině, není nic divného. Vždyť celá budova tehdy patřila německému vysokému učení technickému. Její posluchači při studiu potřebovali víc než knihy různá nářadí. V dnešní knihovně proto tehdy nestály regály s policemi, ale vzdělávali se tam studenti překotně se rozvíjejícího elektroinženýrství. V uličce, kde si dnešní posluchači čtou časopisy, například zkoušeli rádiové vysílání.
Co stálo u zrodu dnešního domova sociologů nebo politologů a co se v něm v průběhu let všechno dělo? Takzvaná Nová budova na Joštově 10 vznikla jako třetí část malého kampusu techniky. „Do něj patřila i naproti stojící budova lékařské fakulty, které se tehdy říkalo Stará budova, a dům za lékařskou fakultou, v níž sídlil Chemický ústav,“ popisuje Jiří Kroupa. Hlavní důvod, proč potřebovala technika nové místo pro výuku, byl rostoucí počet studentů.

Ještě než se s budováním začalo, bylo nutné vykoupit domy, které už na místě stály. „Jejich pozůstatky jsou patrné i na dnešní stavbě,“ upozorňuje Kroupa na místa kolem zadního schodiště dnešní fakulty sociálních studií.

Pro pozdější rekonstrukce včetně té, která skončila v roce 2005, měl pozitivní význam fakt, že architekt Ferdinand Hrach stavbu od začátku projektoval jako školu.

Myslel na to, že studenti potřebují dost světla, a proto umístil posluchárny tak, aby měly okna ze dvou stran. Na rozdíl od jiných přestaveb se tak do domu nemuselo příliš zasahovat, i když něco se přece jen změnilo. Například do auly, kde se dnes pořádají slavnostní akce, chodili předchůdci dnešních studentů i cvičit.
Přesto, že projektoval školu, myslel Hrach při práci na plánech neorenesanční budovy i na výzdobu. Ač se to možná na první pohled nezdá, její části mají svůj symbolický význam. „Architektonické prvky, jimž se říká grotesky, na hlavní fasádě symbolizují vyučované obory, tedy architekturu, stavební inženýrství, elektrotechnické strojírenství a chemii,“ vyjmenovává Kroupa a dodává, že tutéž funkci má i trojice soch, které jsou součástí fasády natočené směrem k Údolní ulici. Dvojice z kamene vytvořených žen, karyatid, ve vestibulu fakulty naopak reprezentuje propojení teorie a praxe ve škole.

Ferdinand Hrach nevytvořil v Brně jen novou budovu techniky. Jeho jméno stojí i na plánech Zemského domu, dnešního krajského úřadu na Žerotínově náměstí, nebo kolejí Tvrdého. Dům v Joštově ulici byl ovšem jedním z posledních, na jehož vzniku se podílel. „Pozvolna se prosazoval modernistický purismus a nadto se po válce Brno stalo centrem moderní architektury, do níž se Hrachův tradicionalismus příliš nehodil. Hrach se proto tehdy více věnoval péči a ochraně památek. V nejvyšším patře budovy byly ostatně již v předválečné době vyučovány dějiny umění,“ konstatuje Jiří Kroupa.