Na myšlenkách rektora Kallaba stojí i dnešní zákony

V začátcích fungování Právnické fakulty Masarykovy univerzity tvořili Karel Engliš, František Weyr a Jaroslav Kallab něco jako triumvirát. To oni se zasloužili o to, že fakulta vůbec vznikla. O prvních dvou jmenovaných se už na stránkách muni.cz psalo, o Jaroslavu Kallabovi si můžete přečíst dnes. I když jeho dva kolegové byli ve své době známější, Kallabův význam pro právnický vývoj je nezpochybnitelný.

Proč? „Měl neuvěřitelný záběr vědomostí. Ačkoliv jeho hlavní specializací bylo hmotné a procesní trestní právo, věnoval se také kriminologii, právní filozofii, mezinárodnímu právu, v rámci právní filozofie dějinám justice nebo politice,“ nastiňuje Věra Kalvodová z katedry trestního práva právnické fakulty.

V případě Kallaba, který byl třikrát děkanem fakulty a působil i jako rektor celé univerzity, však nezůstalo jen u nabírání nových vědomostí. Dokázal je rovněž prakticky využívat. Snad nejvíc ve svých pracích o kriminalitě mládeže. Nešlo přitom o normy vytvářené jen v teple kanceláře. Kallab vycházel z praktických poznatků, které nabral v České zemské péči o mládež, instituci, jež se zabývala péčí o mladé lidi, kteří žili v různým způsobem nevyhovujících sociálních podmínkách. Díky tomu pak mohl připravit vládní návrh zákona o soudnictví nad mládeží, který začal platit v roce 1931. „Jednalo se o neobyčejně pokrokový zákon, problematika trestní odpovědnosti mládeže za trestné činy se u nás do té doby neřešila uspokojivě,“ říká Kalvodová a upozorňuje, že zákon tehdy Československu záviděla celá Evropa.
Kallab v něm vycházel z myšlenky, že mladiství ještě nejsou úplně psychologicky a morálně vyspělí, a proto kladl velký důraz na prevenci kriminality. „Více vychovávati než trestati, a pokud trestati, tak trestem napravovati a polepšovati, tím se řídil,“ přibližuje Kalvodová. Kallabův návrh sice obsahoval i tresty jako odnětí svobody, primárně se ovšem mladé lidi snažil motivovat, aby na sobě pracovali, a ne aby se proti společnosti bouřili třeba dalšími trestnými činy. „To, jak pokrokové takové myšlení bylo, dokládá i fakt, že jeho nápady inspirovaly dnešní zákon o soudnictví ve věcech mládeže,“ upozorňuje docentka právnické fakulty.

S problematikou efektivity trestů souvisí i další Kallabova práce. Na fakultě založil a vedl kriminologický ústav. „Kriminologie se mimo jiné zabývá příčinami a podmínkami kriminality, otázkou osobnosti pachatele a možnostmi jeho nápravy,“ nastiňuje Kalvodová. Dnes už ústav neexistuje, ale podobný funguje v Praze. Jeho role je podle specialistky na trestní právo nezastupitelná: „Provádí například výzkumy o efektivitě sankcí, a umožňuje tak vytvářet dobrou trestní legislativu.“

Kromě toho byl Kallab známý ještě minimálně jednou věcí: polemikami s tvůrcem normativní právní teorie a svým kolegou Františkem Weyrem. Podle Kalvodové se však nejednalo o ostré spory. „Kallab kritizoval konstruktivně. Jeho okolí jej vnímalo jako jednoho z mála, kdo byl schopný s Weyrem v tomto ohledu polemizovat.“