Právník Kubeš si vydobyl uznání i v zahraničí

Srovnávat něčí život s houpáním na houpačce není příliš originální. Jenže zatímco v některých případech jde o srovnání nadsazené, v případě někdejšího děkana právnické fakulty Vladimíra Kubeše rozhodně ne. Posuďte sami.

Kubeš se narodil v roce 1908 v Brně-Králově Poli, a i když pocházel z  lékařské rodiny, přihlásil se na práva. Svého rozhodnutí nikdy nelitoval. „V dalším životě jsem prošel mnoha právnickými fakultami, jsem však přesvědčen, že s takovou vědeckou úrovní a zapáleností pro věc jako v Brně jsem se nikde nesetkal,“ hodnotil později ve své autobiografii. Obzvlášť názorově blízko měl k zakladateli Brněnské normativní právní školy Františku Weyrovi, za jehož nástupce byl považován: „Stoupencem školy byl hlavně v oblasti právní filozofie a  teorie. Svými přístupy se ale snažil překonávat její dogmatickou strnulost,“ upozornil ve svém článku v Časopisu pro právní vědu a praxi vedoucí katedry právní teorie Právnické fakulty MU Miloš Večeřa.

Kromě práv absolvoval Kubeš i filozofii. Už na studiích publikoval články a nepřestal ani v době, kdy se věnoval hlavně občanskému povolání. V roce 1937 byl jmenován vrchním komisařem finanční prokuratury v Brně a přibližně v té době dokončil dílo Smlouvy proti dobrým mravům, v němž se zabývá mimo jiné vztahem práva a morálky.

Tehdy už přednášel na své domovské fakultě a všechno směřovalo k jeho jmenování řádným profesorem. Než se tak ovšem stalo, přišel rok 1938 a  hlavně druhá světová válka.

Po válce Kubeš pomáhal obnovit činnost fakulty a v roce 1947 se jako jeden ze 14 expertů Národního shromáždění podílel na pracích na nové ústavě. Na rok se stal děkanem právnické fakulty.

Ale pak následoval rok 1948. V březnu musel v důsledku únorových událostí odejít z funkce děkana a později už nemohl ani přednášet a  zkoušet. „Po neúspěšném pokusu o emigraci byl zatčen a ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen na čtyři roky trestu odnětí svobody, který mu byl ovšem zvýšen na 13 let,“ uvedl Večeřa.

Ve vězení strávil Kubeš šest let, díky prezidentské milosti byl propuštěn dřív, ale živit se mohl jen jako dělník. Později se ale situace obrátila.
Postupně mohl zase začít vykonávat právnické povolání a co bylo nejdůležitější, v roce 1968 se dočkal plné rehabilitace. Vrátil se také na univerzitu, kde výrazně pomohl znovuobnovení právnické fakulty, která byla zrušena v roce 1950.

Když v Československu nastoupila normalizace, čelil Kubeš útokům kvůli své aktivitě na univerzitě i práci na ústavě. Musel se vzdát funkce proděkana a nakonec ze školy odejít do důchodu.

Vědecké práce se ovšem opět odmítl vzdát. Zpracovával právní posudky a  stal se korespondentem Hans-Kelsen Institutu ve Vídni. Pověst vynikajícího právního filozofa, právníka a pedagoga potvrdil i v  Rakousku. V roce 1974 tam mohl poprvé vycestovat a od října 1976 působil na vídeňské univerzitě jako hostující profesor, a to až do roku 1981.