Jak se volil rektor dříve?

Už 18. dubna akademický senát zvolí pátého polistopadového rektora univerzity. Na výběr má z pěti kandidátů navržených zástupci akademické obce. Ne vždy ale volba byla tak svobodná.

Nejdřív bude rektorem zástupce právnické fakulty, pak lékařské, následně přírodovědecké a filozofické. I takový zvyk se dodržoval za první republiky při volbě nejvyššího představitele Masarykovy univerzity. Dnes už neplatí. Stejně jako jiná pravidla.

Zatímco v současnosti se funkční období rektora počítá na čtyři roky, v předválečné éře bylo v souladu se zákonem o organizaci úřadů univerzitních z roku 1873 mnohem kratší. „Rektor se volil vždy pouze na rok s tím, že následující rok se stal prorektorem,“ vysvětluje ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec.

Systém kratších funkčních období měl podle něj své výhody. „Lidé tak nebyli z vědeckého života vytrženi na příliš dlouhou dobu. Po dvou letech se do něj mohli vcelku bez problémů vrátit. Po šesti nebo osmi už je to daleko složitější.“
Z dnešního pohledu je však něco takového nepraktické. Rektor už nemá především honorární funkci, na rozdíl od svých předchůdců zodpovídá například za hospodářskou správu univerzity. O tu se kdysi staral Zemský úřad.

Pravidlo jednoho roku vzalo poprvé za své v roce 1939. Tehdy končil ve funkci Arne Novák a měl přijít představitel právnické fakulty. „To měl ovšem být Rudolf Dominik, člověk, který si prošel politickým vývojem od sociální demokracie k fašismu. Takového rektora téměř nikdo ze zástupců univerzity nechtěl. Proto byl znovu zvolen Arne Novák,“ říká Pulec.

Po válce začala jiná praxe. Zákon z roku 1950 stanovil, že rektora jmenuje prezident na návrh vlády, přičemž vládě předkládá návrhy státní výbor pro vysoké školy. „V praxi se tedy kádrovalo už v rámci školního výběru, uchazeče znovu prověřil státní výbor a pak ještě i vláda,“ popisuje pečlivý výběr vhodné osobnosti za socialismu Pulec.

Jedna výjimka však přece jen nastala. Na konci 60. let, kdy režim trochu povolil, se konala první a také poslední volba, která by se dala označit za svobodnou. „V roce 1969 se na výběru nového rektora podílely dokonce společenské organizace, takže mandát Jana Vanýska byl velmi silný. Z politických důvodů však nakonec jmenován nebyl,“ přibližuje Pulec pokus o svobodný výběr hlavy univerzity. Na další se muselo čekat až do roku 1990.