Rudolf Vanýsek pomáhal budovat univerzitu i nemocnici

„Byl hrdý, že je Čech. Nenáviděl německý útlak, i když byl jinak dosti tolerantní. Jedl raději horší housky od českého pekaře než lepší od německého,“ i tak vzpomíná na svého otce v knize Prožil jsem zvláštní století světoznámý oční lékař Jan Vanýsek. Právě Rudolf Vanýsek měl velký podíl na tom, na jakou dráhu se jeho syn dal. Sám byl totiž také významnou osobností medicíny i veřejného života v Brně.

Vanýsek starší se narodil ve Velkém Týnci na Olomoucku, po maturitě se však vydal studovat medicínu do Prahy. Setkal se tam s velkou postavou českého vnitřního lékařství, Josefem Thomayerem, který se obklopoval studenty, z nichž později vyrostli další skvělí lékaři. To on se postaral o to, že se Vanýsek časem vrátil na Moravu.

„Thomayer se dozvěděl, že se v Brně uprázdnilo primářské místo a že je naděje obsadit ho Čechem,“ popsala v jednom ze svých článků Věra Linhartová. Tu zprávu hned poslal svému nadějnému asistentovi Vanýskovi, jenž byl tehdy na studijním pobytu v Londýně. Přestože z nabídky nebyl nadšený, dokázal opustit Prahu i své přátele a stal se prvním českým primářem Oddělení pro vnitřní a nervové choroby v Zemské nemocnici U  svaté Anny. „Pro Vanýska znamenal nástup do nemocnice velké hrdinství,“ podotkla Linhartová.

Proč? Nemocnice totiž v té době platila za německou. Němčina byla úřední řečí, vypisovaly se v ní chorobopisy. Čechů pracovalo v nemocnici na zodpovědných místech jen pár. „Němečtí kolegové se k Vanýskovi chovali pohrdlivě a dělali mu různé naschvály, když zjistili, že své češství otevřeně brání,“ popsala Věra Linhartová.

Vanýsek si ale nic zprotivit nenechal. I když pracoval ve velmi skromných podmínkách a třeba z vyšetřovacích pomůcek neměl zpočátku vůbec nic, přetvořil pracoviště do roku 1919 na vzorné interní oddělení, které mohl v listopadu přeměnit na univerzitní Kliniku patologie a  vnitřních nervových chorob. Ano, univerzitní. Začátkem roku 1919 totiž vznikla Masarykova univerzita včetně lékařské fakulty, o jejíž zřízení se Rudolf Vanýsek výrazně zasadil. V roce 1926 se stal děkanem fakulty a o šest let později rektorem celé univerzity. Ta mu dodnes vděčí za to, že ubránil její celistvost a nedopustil zrušení filozofické a  přírodovědecké fakulty.

Rudolf Vanýsek se však neangažoval jen v nemocnici a na univerzitě. „V dobách mého dětství chodíval otec skoro denně do čtenářského spolku, který byl centrem českého dění. Politické spolky nebyly za Rakouska povolovány, a tak se vše ‚národní‘ odehrávalo ve čtenářském spolku, který měl své prostory v zadní části Besedního domu,“ popsal v pamětech Jan Vanýsek. Jeho otec založil také Spolek českých lékařů v Brně, v němž zavedl pravidelné čtvrteční přednášky s demonstracemi vzácných případů. Kolegové internisté na něj každoročně vzpomínají při Vanýskově dnu, jejich hlavní vzdělávací akci.