Chybí nám odborník z praxe. Také občas slýcháte podobné výtky? Jistě, čas od času jsou slyšet i dnes, protože dostat do výuky odborníky, kteří jsou ve svém oboru v praxi úspěšní, někdy není jednoduché. Studenti výtvarné výchovy na Masarykově univerzitě měli svého času ovšem velké štěstí. Na jejich katedře působil od roku 1956 do roku 1962 uznávaný malíř, grafik a ilustrátor Bohdan Lacina, a od roku 1959 ji dokonce vedl. „V té době sice nebylo neobvyklé, že vyučují takové osobnosti, ale přesto se tím chlubíme. Co se týče praktického umění, tak je to nejvýraznější umělec, jaký u nás kdy dlouhodobě vyučoval,“ říká dnešní vedoucí Katedry výtvarné výchovy PdF MU Radek Horáček.
Čím si Lacina nejen jeho uznání vysloužil? Třeba už jen tím, že se vypracoval z pozice pátého dítěte pekaře ze Sněžného u Nového Města na Moravě. „Podle rozhodnutí otce měla Lacinovi stačit obecná škola, ale jeho bratři se rozhodli, že ho připraví na zkoušky na státní reálku,“ uvádí ve výtvarníkově monografii Jaroslav Sedlář. Absolvováním reálné školy Lacinovo vzdělávání neskončilo, nakonec vystudoval Vysokou školu architektury v Praze.
Otec nechtěl Lacinu pustit dál než na obecnou školu. On ale vystudoval i tu vysokou.
Jako malíř se Bohdan Lacina nechal ovlivnit surrealismem, před válkou se v jeho díle hodně projevila i inspirace tradicí a pověrami. Vlivů však bylo víc, proto jej odborníci neřadí výlučně k jedinému proudu. Největší uznání si ale vydobyl jako grafik. Přelomem v jeho životě byl v tomto směru rok 1940, kdy Jan Jelínek vydal jedno z děl Jiřího Mahena. „Lacina ho graficky upravil, od té doby začal ilustrovat, čímž se proslavil, a stal se v tomto ohledu velmi vyhledávaným,“ píše Sedlář. Nutnost zajistit rodinu ale vedla k tomu, že Lacina na několik let přestal s malováním. K němu se vrátil až na konci padesátých let, v době, kdy už pracoval pro Masarykovu univerzitu.
